BIOPLASTY

ZATÍM JEDNA VELKÁ NEZNÁMÁ

KOMPOSTOVATELNÝ OBAL?

Čím dál tím více výrobců a prodejců se chlubí tím, že používají 100 % rozložitelné obaly. "Takové, které se prostě rozloží, takže jsou ekologické," říkají, avšak neříkají celou pravdu. Aby bylo výhody kompostovatelnosti nebo rozložitelnosti materiálu docíleno, je třeba, aby byl takový materiál patřičně zlikvidován. Což se neděje a tyto rádoby ekologické obaly skončí jako jejich neekologičtí bráškové a sestřičky. Na skládce nebo ve spalovně. Jedná se především o plastové kelímky na potraviny a nápoje, popřípadě plastové tašky a sáčky.

Bioplasty jsou na trhu asi tak nějakých 20 let. I když vlastně ne. První plasty, které spatřily světlo světa na konci 19. a začátkem 20. století, měly za základ biologické zdroje. Ty však byly nákladné na výrobu, a tak je velmi brzo vytlačily levnější produkty na bázi ropy, plynu a uhlí. Takže současná “euforka” kolem bioplastů se vrací k něčemu, co tu již v podstatě jednou bylo. Inu dobrá.

 

V bioplastech vidíme budoucnost. Velmi předčasně, nutno dodat.

 

Obalové materiály z bioplastů jsou populární. Věříme, že jsou tak nějak ekologické, i když nemáme jasnou představu jak. Tu představu nemají ani ti, kdo je k balení svých produktů používají. A vlastně ani ti, co je vyvíjejí si nejsou úplně jisti jejich přínosem. Nicméně, jak říká klasik: v nevědomosti je síla. A tato síla, když už nic jiného, dokázala prostřednictvím bioplastů oživit a znovu nakopnout obalový průmysl – včetně všech jeho negativních dopadů na životní prostředí. Tyto tzv. bioplastové technologie tak mají jen a pouze povzbuzující účinek na globální trh s (nejen) potravinovými obaly. I na základě toho se odhaduje, že  do roku 2023 se hodnota trhu s obalovými materiály na bázi bioplastů zdvojnásobí (zdroj: Odpadyportal.sk). Dnes známe zhruba 300 různých druhů bioplastů druhů. Jejich použití je různorodé, těžko vysledovatelné a vždy záleží na konkrétním využití toho kterého produktu.  To znamená, že systematické zpětné zpracování biplastů je technicky zhola nemožné.

V současnosti existuje přes 300 variant tzv. bioplastů!

 

V současné době je na světě kolem 300 druhů bioplastů. Ty se liší jak použitými výrobními materiály tak i způsobem degradace nebo rozpadu. Nedokážeme přesně odhadnout, jaký vliv bude mít tato druhově rozmanitá komodita na nakládání s odpady a potažmo recyklaci. V nedávné době (2013) bylo lze za bioplasty označit zhruba 0,5 % plastů vyráběných v zemích Evropské unie. Z tohoto relativně zanedbatelného množství připadá zhruba 21 % na výrobu nákupních tašek, 37 % jako balicí médium a 28 % jako různá plniva a výplně. Jen pro zajímavost: současná spotřeba bioplastů je na úrovni spotřeby klasických plastů (či umělých hmot, chcete-li) v roce 1950.  

 

Co je to bioplast?

Laik by se domníval, že je to biologický plast. A nebyl by daleko od pravdy. Jako bioplast chápeme materiál vytvořený přírodními polymery. Ať už jde o uměle produkované mikroorganismy nebo polymery odvozené z rostlinných proteinů (celulóza, škrob). Takto vzniklé materiály zpravidla vykazují to, čemu říkáme biodegradibilita. Zjednodušeně řečeno tyto materiály lze biologicky vyrobit i likvidovat. Například tak, že se dají zkrmit bakteriím. 

Teoreticky jde tedy o přírodní produkt – takzvaně ekologický. Ohleduplný k životnímu prostředí. A tak dál a tak dál, myslíme si. Jenže domnívat se, že prostě jen tak odhodíme plastovou tašku na poli a ona se sama do měsíce rozloží, je velmi naivní. Jak již bylo řečeno, okolo bioplastů existuje celá řada nejasností a otázek. Jak systematicky zpracovat použité bioplasty tak, aby to bylo ekologicky i ekonomicky smysluplné, nevíme. Ale už víme, že produkce surovin na jejich výrobu ekologická není. Vstupní suroviny pro výrobu bioplastů  je nutné vypěstovat. Pole, na kterých je namísto jiných plodin pěstujeme, spotřebovávají vodu, energii, mohou být příčinou odlesňování půdy a její následné degradace. Tyto plodiny jsou vydatně hnojeny chemickými hnojivy a ošetřovány pesticidy. Z kukuřičných polí se do ovzduší uvolňuje množství oxidů dusíku, který nadělá v atmosféře mnohonásobně větší škody, než nenáviděný oxid uhličitý. Řekněte sami, co je na tom ekologického?

 

Výroba bioplastů nemůže být označována za ekologickou

 

Výrazem BIOPLAST máme ve zvyku hovořit jako o všech plastech, které nejsou těmi nenáviděnými syntetickými materiály. Ono totiž i mnoho tzv. bioplastů obsahuje něco ropy. Správněji bychom měli rozlišovat:

BIODEGRADIBILNÍ PLASTY. Ano, ty jsou vyráběny z velké většiny z tzv. zemědělských produktů. Chytřeji řečeno jsou to biodegradibilní polymery na bázi polysacharidů, polyamidy a polyhydroxyalkanonáty.

OXODEDRADIBILNÍ PLASTY. Ty vznikají z polyethylenu, do kterého se přidávají aditiva, aby urychlila jejich rozklad.

Jediný způsob, jak se dnes zbavit bioplastu, je spálení.

 

Princip je následující. Je třeba rozlišovat to, z čeho jsou takové plasty vyrobeny a to, jak se takové plasty likvidují. A v ideálním případě obojí nezaměňovat. Protože mezi těmito dvěma je dost zásadní rozdíl. Jak z hlediska výroby, tak i z hlediska likvidace. Zatímco oxodegradabilní plasty se rozkládají vlivem kyslíku, tepla a slunečního záření, biodegradabilní plasty se rozkládají vlivem působení mikroorganismů a bakterií, tedy zpravidla řízeným kompostováním.

 

Jaké jsou rozdíly mezi kompostovatelným a biodegradabilním plastem?

Pokud jsou plasty označeny jako biodegradabilní, vůbec to ještě neznamená, že jsou kompostovatelné. Bavíme se zde zejména o odnosných taškách, které jsou vyráběny ze směsi PE a organické hmoty, která zajišťuje degradaci plastu. Tašky se sice rozloží, ale nelze je kompostovat v domácím kompostu. A vlastně ani v průmyslových kompostárnách. Jsou možná vhodné jako obal pro odkládání skutečně kompostovatelných materiálů.
Kompostovatelné biodegradabilní plasty jsou materiály, které splňují podmínky tzv. biodegradability. Tyto materiály jsou vyráběny ze zemědělských produktů — tedy plně obnovitelných přírodních zdrojů. A měly by být označeny patřičnými logy. Ani jednu z těchto vlastností nelze spolehlivě plošně garantovat. prostě... mohou, ale nemusí, nastat.

 

Je třeba podotknout, že z hlediska ekonomického (dnes tedy toho nejzásadnějšího), jsou v současnosti tzv. bioplasty neefektivní. Svým způsobem možná nadčasové. Ačkoli jejich přínos může být v budoucnu převratný, v současné době nejsou v žádném případě schopny konkurence klasickým plastům. Hlavním důvodem je změna technologií. Náhrada dosavadních výrobních technologií by se vyšplhala do astronomických částek. Nehledě na to, že neexistuje dostupná technologie, která by byla schopna produkovat bioplasty v takovém množství, aby bylo možno uvažovat o jejich zavedení do oběhu na stejné úrovni, jako je to u klasických plastů. Máme jen mnoho variant a z nich žádný konkrétní užitek. Je to otázka času. Dalším minus je nepříliš velká motivace výrobců.

Materiály z bioplastů nevhazujte do žlutých ani hnědých kontejnerů!

Zásadní problém, který nyní odborníci řeší, se týká schopnosti degradace a rozkladu bioplastů v různých podmínkách. To znamená, že v každém prostředí se bude každý bioplast chovat tak trochu jinak. Doposud spolehlivě nevíme, jak bioplasty reagují na vyšší teploty či tlaky a zda se účinně rozkládají například v mořské vodě. To proto, že rozklad bioplastu, který zahájí původní bakterie, může mít různou rychlost v různých místech, a to díky fyzikálním podmínkám. Suma sumárum chybí základní dlouhodobý laboratorní výzkum, který by dokázal z bioplastů učinit spolehlivý materiál vhodný ke komerčnímu použití. V současné době vyráběné bioplasty se nedají označit za ideální. Uplatňují se pouze tam, kde je žádán plast s kratší životností. Tedy především v obalovém průmyslu. Jinde, prozatím, nenašly širší uplatnění. To by se snad mohlo v budoucnu změnit.

Nahrazování plastů bioplasty v obalovém průmyslu je kontraproduktivní

 

To, jestli jsou bioplasty skutečně ekologické, se pokoušeli vědci zjistit metodou LCA (Life Cycle Analysis – česky posuzování životního cyklu). Jenže co čert nechtěl. Došli k různým závěrům. Proč?

Předně jako suroviny lze využívat škroby z kukuřice, sóji nebo cukrové třtiny (ale třeba i tuky). Jelikož jde o produkty zemědělství, dá se předpokládat, že při jejich pěstování byla použita dusíkatá hnojiva, eutrofizované vodní zdroje, pesticidy, o geneticky modifikovaných plodinách nemluvě. Pěstovat výše uvedené plodiny ve skutečných biopodmínkách je naprosto nereálné, a proto ani bioplasty nemají se značkou “bio” nic společného. Je to jen shoda jmen. Vezmeme-li v úvahu shora uvedené, je skutečně ekologičnost bioplastů velmi nejasná. Zemědělství, jak známo, si s ochranou životního prostředí hlavu neláme. Velkou roli hraje doprava. A doprava způsobuje nejen emise, ale pohání ji převážně i nenáviděná fosilní paliva. Další opomíjenou skutečností, která v současnosti hovoří proti bioplastům, je to, že díky kratší životnosti se dříve stanou odpadem a bude je třeba častěji nahrazovat. Ačkoli na jedné straně by v tom mohla být ekonomická stimulace (bude se prostě hodně vyrábět, protože bude pořád potřeba), na straně druhé každý odpad včetně a především bioodpadu je a bude problém. 

Lze bioplasty recyklovat?

Již z podstaty jejich složení ne. Naopak se zdá, že pokud se dostaví masivní nárůst tzv. bioplastových materiálů, bude třeba zásadně přehodnotit stávající nakládání s plastovým odpadem. To je v ČR nastaveno na sběr konvenčně vyrobených plastů a příměs bioplastů ve žlutých kontejnerech je komplikace. Proč?  Je třeba je odstranit. A proč? Protože u PETU, který je tahounem recyklace plastů, je výsledkem recyklace recyklát v podobě vloček. Aby tyto vločky byly uplatnitelné na trhu, musí být dosaženo maximální čistoty tohoto recyklátu. A právě příměs tzv. bioplastů může tento recyklát znečistit a tím pádem i ekonomicky znehodnotit. V přeneseném slova smyslu tedy mohou bioplasty recyklaci komplikovat. Navíc v současnosti nemáme žádný systém sběru a likvidace tzv. bioplastů. Ty takzvaně rozložitelné spalujeme a ty biodegradibilní jakbysmet.

 

Rozložitelná nebo kompostovatelná taška? Vlastně nesmysl.

Obchody dnes nabízejí tašky, které jsou označovány jako 100% rozložitelné nebo kompostovatelné. Ty jsou ale většinou vyrobeny z běžného polyethylenu s přísadou tzv. oxidačního činidla, které na základě chemické reakce se vzduchem zajistí rozpad plastu na malé částečky. Ovšem nevíme, zda-li kompletně, a zda-li nezůstanou rezidua mikroplastů. Krátké zamyšlení na téma odnosných igelitových tašek ZDE. Ano, nahrazujeme plastové tašky papírovými. Domníváme se, že jsou takzvaně ekologičtější. Jsou?

 

Myšlenka, že produkt z bioplastu prostě hodíme na kompost nebo pohodíme někde v lese a on se sám od sebe rozloží, je velmi naivní.

 

Stejně tak naivní je představa, že kompostovatelné tašky svážu do balíku, hodím je na hromadu a za dva měsíce budu mít kompost. Jedno je jisté, nerozkládají se tak, jak deklarují výrobci. Něco málo o tom třeba ZDE. Namísto nahrazování špatného špatným bychom špatné věci měli přestat dělat úplně, nemyslíte?

 

S bioplasty, pokud se skutečně uchytí, nastane potřeba jednotlivé plasty jasně označovat, abychom my, spotřebitelé věděli, jak s nimi naložit, kam je vyhodit a naopak nevyhodit. Zatím je informovanost mezi o bioplastech nulová. Za tím je třeba vidět snahu výrobců a prodejců  manipulovat s veřejným míněním.

 

To, co jsme se o bioplastech až doteď dozvěděli, nás zřejmě příliš nepotěšilo. Ale je třeba mít na mysli, že bioplasty jsou v plenkách. Mají před sebou dlouhou cestu. Je-li jejich účelem snížení naší závislosti na ropných produktech, snížení zplodin i celkového množství plastového odpadu, pak tahle cesta, na rozdíl od některých jiných, má smysl. Byť pesimismus je namístě. Musíme brát v potaz to, že jakmile se bioplast stane ekonomicky využitelným, může se stát, že zemědělci začnou pěstovat tyto plodiny a vykašlou se na pěstování potravin. Nesmějte se. Tato hrozba tu je (stejně jako tu byla a je z důvodu podpory biopaliv EU). Dotace jsou ošemetné. Pokud získají bioplasty neřízenou podporu, začnou plodiny používané k jejich výrobě podobně jako v případě biopaliv nahrazovat potravinářskou produkci. A bylo by předčasné uvěřit, že bioplasty budou řešením. Budou dlouho jen náhražkou za plasty, jak je známe dnes. Nevíme, co jejich produkce (či spíše předpokládaná nadprodukce) s sebou přinese. Jak výroba bioplastů změní ráz krajiny, ovzduší a ekologické podmínky. Nevíme nic. Myslíme si, že s bioplasty máme dobrý nápad. Snad se nemýlíme

 

Bioodkazy

Na Vysokém technickém učení v Brně dokáží měnit použité oleje na bioplast.

Zajímavý článek o bioplastech si přečtěte ZDE

 

Zdroj: Ekodomov, internetové materiály, J. Kyzling-Odpady 2014 / Odpady 7/2016, 7/2019, ekolist.cz

Bioplast neznamená automaticky to, že se jedná o ekologický materiál. Pod tímto označením chápeme to, že při jeho výrobě byla více či méně použita biochemicky zpracovaná přírodní složka.

Bioplasty nemají se značkou BIO nic společného. Bioplastem může být nazýván vlastně jakýkoli polymer, který je odvozený z biomasy.

Posuzování životního cyklu 

(anglicky: Life Cycle Assessment, zkráceně LCA) je metoda posuzování životního cyklu produktu nebo služby z hlediska jeho působení na životní prostředí. V úvahu bere procesy od těžby nerostných surovin přes dopravu, výrobu, užití až ke konečnému zpracování jako odpadu a zohledňuje energetické a surovinové náklady a dopad na životní prostředí pro každý z nich. Důležité jsou zejména emise do ovzduší, vody i půdy a spotřeba energie a materiálů.

Zdroj: Wikipedia

JAKÉ MÁME PLASTOVÉ TAŠKY?

V současnosti jsou na trhu tři základní druhy materiálů, ze kterých jsou vyráběny plastové tašky.

 

Vyrobené z čistého polyethylenu. Tyto tašky jsou znovupoužitelné i recyklovatelné.

 

100 % rozložitelné tašky. I ty jsou vyrobené z polyethylenu. Navíc obsahují oxydační složku, která při reakci se vzduchem zajistí rozpad materiálu. Taška je krátkodobě znovupoužitelná.

 

Kompostovatelné / biodegradibilní tašky. Ty jsou vyrobené na bázi kukuřičného nebo bramborového škrobu. Tyto materiály absorbují vlhkost a s ní se do nich dostávají mikroby a plísně, pro které je škrobový materiál vybraným pokrmem.  Tyto tašky nelze kompostovat v pravém slova smyslu, ale jsou ideálním obalem pro sběr kompostovatelného odpadu.

PEF namísto PET?

Co je to PEF? Říká se tomu polyetylenfuranát. A v současnosti se tváří jako nejslibněji se vyvíjející komerční bioplast. Jeho vývoj podporují nadnárodní korporace jako Danone nebo Coca-Cola. PEF je 100% bio, je recyklovatelný – je téměř dokonalý. Ideální právě k přechovávání potravin a nápojů. Zda-li je to pravda ukáže až budoucnost. 

 

Některé z bioplastů, které jsou výrobci a obchodníky označované jako biologicky rozložitelné, degraduje za specifických podmínek, které v reálném prostředí nemusejí nikdy nastat. Tyto materiály pak mohou poškozovat ekosystémy.

Bioplasty nelze recyklovat spolu s běžnými syntetickými plasty. Do kontejnerů na plast a bioodpad je nevhazujte!

Virga_kniha_Martin_Hobrland.jpg
  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon

© 2007 - 2019 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Projekt není dotovaný z veřejných zdrojů.

750_wide.jpg