NANOODPADY
Odpady z oboru nanotechnologií
Co je to nanotechnologie tak nějak tušíme. Říkáme tak těm oblastem průmyslu (a vědy), které si zahrávají s atomy. Lidově tomu říkáme „hraní si na boha“. Cílem jejich snahy je využití materiálů nano rozměrů. Nano má význam jedné miliardtiny jednotky. Nanometr je miliardtina metru. Jinak toto slovo pochází z řečtiny a znamená – překvapivě – trpaslík. Nebo něco na ten způsob. A úplně zjednodušeně si můžeme představit jeden nanometr jako fotbalový míč a milimetr jako třeba naši planetu. A ještě jedna věc: pojem nanoodpad, který tady používáme, vlastně ještě oficiálně neexistuje.
Jedna z úplně prvních zmínek o nanočástici pochází ze starověku. Tehdy objevili tzv. rozpustné zlato, které bylo využíváno v kosmetice a v lékařství. Tehdy se tomu samozřejmě neříkalo nanočástice. Stejně jako kdykoli později v lidské historii, kdy se s nanomateriály nevědomky pracovalo. Některé nanomateriály se vyskytují v našem světě zcela přirozeně. Kouř, saze, prach nebo písek. Některé používáme už léta. Uhelnou čerň a oxid křemičitý používáme od předminulého století.
Zatím nejsou k dispozici důkazy o tom, že by spotřební výrobky obsahující nanolátky byly pro spotřebitele škodlivé.
Raketový nárůst produkce a využívání nanomateriálů může mít nedozírné následky pro životní prostředí.
Nanomateriál - nový a neznámý druh odpadu
Nanomateriály umíme popsat, využít a obdivovat, ale nemáme ponětí, jak s nimi zacházet tehdy, když se stanou odpady. Odpady z nanotechnologií jsou takovým malým problémem, který neuvěřitelně rychle narůstá. Široká veřejnost o jejich existenci vlastně ani nemá moc potuchy. A to i přes to, že je každý den využíváme. Například v podobě mikrofilmu, který patláme na okna a skla sprchových koutů, aby odpuzovaly vodu. Mezi nanoodpady patří odpady z výroby a zpracování nanomateriálů, a rovněž produkty s obsahem nanomateriálů na konci fáze užívání.
Otázkou je, jak mohou takové pidičástice komplikovat nakládání s odpady. Což je skládkování, pálení a recyklace. Vcelku příznačné je, že na stránkách a materiálech výrobců se toho moc o likvidaci nanomateriálů moc nedočteme. Odpady z nanotechnologií můžeme svým způsobem přirovnat k solárním panelům. Jejich likvidace je také otázkou budoucnosti. Nanotechnologie patří mezi nejdynamičtěji se rozvíjející oblasti a jako každá nová technologie s sebou přináší i nová rizika. Na druhou stranu je třeba nanotechnologie chápat (svým způsobem) jako velký krok vpřed. S nimi se nám dostává do rukou další účelný prostředek, který nám zjednoduší, zpříjemní a pravděpodobně i prodlouží život.
Na evropské úrovni dosud neexistují pravidla pro nakládání s nanoodpady. Nejsou ani zařazeny v katalogu odpadů.
Odborníky v současnosti zajímá i to, jak mohou nanomateriály ovlivnit proces recyklace. Nanomateriály jsou často součástí některých plastů a kovů. Pronikají do elektroniky, medicíny, kosmetiky, automobilového, papírenského, leteckého nebo zbrojního průmyslu. Mnoho těchto materiálů dále v podobě odpadů zpracováváme. A neustále se zvětšující množství nanočástic v nich může toto naše nakládání ovlivnit.
Během praní se každý rok do vody dostane cca 500 000 tun mikrovláken
Nanoplasty na vrcholcích Alp
Zanesl je sem vítr a pocházejí zřejmě z velkých městských aglomerací. Přišli na to vědci z univerzity v Utrechtu. Ve sněhu zde nalezli mikročástečky plastů o velikosti 200 nanometrů. Mimochodem nanoplastový odpad byl objeven i na Mount Everestu. Vezmeme-li v potaz, o jak odlehlé oblasti se jedná, mohla by být přítomnost mikroplastového odpadu překvalivá.
Vliv nanomateriálů na životní prostředí
Samostatnou kapitolou pak jsou odpady z nanomateriálů a jejich vliv na životní prostředí. Ani bůh ani evoluce s něčím tak maličkým, co by se uměle produkovalo s takovou vervou a v takovém množství nepočítali. Ačkoli vlastně nanomateriály svou inspiraci našly v přírodě, kde bezpočet jevů odedávna probíhá na nanoúrovni. Vezmeme-li v potaz, že už existuje jen málo odvětví, kam by nanotechnologie nepronikaly, je jen otázkou času, kdy si nějakých negativních vlivů všimneme. Na stránkách Krajské hygienické stanice v Ostravě se psalo toto: Např. použití nanočástic stříbra jako antimikrobiologického prostředku může poškodit užitečné mikroby v biosféře a tak ovlivnit organismy na vyšší úrovni. Existuje totiž také něco, čemu se říká nanotoxiny.
U nanoodpadů nás nevzrušuje jejich velikost. Ale jejich vzrůstající množství.
To, co vyvolává obavy, je množství nanomateriálů, které se dostávají do oběhu ať už ve spotřebním zboží, nebo jako součásti technologických zařízení. Popřípadě dalších průmyslem využívaných aplikací. Čím více se budou nanomateriály dostávat do běžného života, stanou se součástí průmyslu (a logicky i ekonomiky), tím více se budeme setkávat s odpadem, který tyto raubířské pidičástice bude obsahovat. V současnosti se tzv. nanoodpady nevyskytují v katalogu odpadů, kde jinak najdeme kde co. Pokud odhlédneme od možných následků na lidské zdraví, potažmo životní prostředí, mohou skutečně nanočástice v odpadu ovlivnit hnilobné procesy při skládkování (byť předpokládáme výrazné omezení tohoto nakládání s odpady). Možná i spalování. A možná i při recyklaci, za kterou dnes mylně vidíme mantru ochrany životního prostředí. Nanomateriály mohou totiž negativně ovlivnit kvalitu výsledného recyklátu, která je pro ekonomickou rentabilitu recyklace zcela zásadní. (Je to podobné jako s plasty s biosložkou.)
Obyčejné materiály mají ve formě nanočástic úplně jiné vlastnosti
Budoucnost odpadů z nanomateriálů nám nejspíše přinesou nanomateriály samy. Soudě podle absence ucelených studií, které by se touto problematikou zabývaly. Stejně tak se lze s trochou nadsázky domnívat, že částice o velikosti jedné miliardtiny metru jsou příliš malé, aby je zákonodárci vzali patřičně na vědomí. My, spotřebitelé v otázce nanomateriálů, jejich využívání a likvidace nemůžeme udělat zhola nic :-(
Zdroje: EnviProfi, NanoConcept, MŽP, Odpady online, wikipedia, nanocastice.cz,
KDE SE MŮŽEME S NANO MATERIÁLY SETKAT?
Kosmetika - ochrana proti ultrafialovému záření
Nátěrové hmoty - antikorozní materiály
Textil - antibakteriální vlákna, odolnost proti špíně
Medicína - cílená aplikace léčiv
Čištění - reaktivita nanočástic
Zpevňování - neprůstřelné materiály
Papírenství v podobě tzv. nanoceluózy
Mnohé z nanomateriálů zůstanou v životním prostředí dlouho po tom, co produkt ztratí své užitné vlastnosti a hromadí se zde. Toto hromadění může poškodit jednotlivé složky životního prostředí. Nanomateriály, které jsou neškodné pro člověka, mohou poškodit některé složky citlivé ekologické rovnováhy.
(Zdroj: KHS Ostrava)
Nanomateriály spadají do nařízení REACH a musí být poskytovány informace o jejich dopadu na lidské zdraví a životní prostředí.
Nanoodkazy
-
Efekt lotosového květu – aneb samočisticí nano mechanismus odhalíte ZDE.
-
O nanotechnologiích, nanočásticích podrobně a zhusta ZDE.
-
O nanomateriálech v časopise Vesmír ZDE.
-
Rozhovor o nanočásticích s J. Topinkou z Akademie Věd ke studiu ZDE.