UPCYKLACE
CO TO JE, JAK FUNGUJE A JAKÉ JE JEJÍ VYUŽITÍ
Upcyklace je způsob využití již nepotřebných materiálů nebo výrobků tak, aby vznikl produkt s vyšší hodnotou. Na rozdíl od recyklace se materiál nerozkládá na suroviny, ale znovu využívá, většinou zcela jiným způsobem. Tento přístup pomáhá snižovat množství odpadu.
Co je to upcyklace
Rozdíl mezi upcyklací a standardní výrobou je v používaných materiálech. Standardní výrobní procesy většinou vyžadují nové suroviny.
Naopak principy upcyklace potřebu nových suroviny neobsahují (nebo minimalizují), protože využívají již jednou vyrobených materiálů.
„Upcyklace často využívá materiály ještě před tím, než se stanou odpadem. Nebo jim novou „funkcí“ dodává vyšší hodnotu“.
Podívejte se na firmy, které fungují na principech upcyklace v galerii.
Co je to princip upcyklace
Jaký je rozdíl mezi upcyklací a standardní výrobou
Rozdíl mezi upcyklací a standardní výrobou je v používaných materiálech
-
Standardní výrobní procesy v naprosté většině vyžadují nové suroviny.
-
Komerční výrobní proces vytváří nové ekonomické hodnoty, které je možné skutečně zhodnotit až prodejem.
-
Bez prodeje není komerční výroba efektivní a představuje ve většině případů pouze zátěž.
-
Hodnota produktu komerční výroby je měřitelná penězi, které za své produkty utrží. Ty pak uhradí i investice do nových materiálů, popřípadě náhradám vzniklých škod. Jde o začarovaný kruh.
-
Principy upcyklace potřebu nových suroviny neobsahují, protože využívají již jednou vyrobených materiálů.
„Upcyklace je jedním z možných materiálových zdrojů budoucnosti“.
Kdy vznikla upcyklace
Prapůvodní kořeny toho, čemu dnes říkáme upcyklace, můžeme stopovat hluboko do historie. Ne vždy se však jednalo o činnost, která sledovala stejné cíle, jako je sleduje dnes. Často byla tato „pra-upcyklace“ nutností. Především v dobách ekonomických krizí nebo válek bylo třeba zcela přehodnotit, jak s různými věcmi a materiály naložit.
Říká se, že myšlenku upcyklace tak, jak ji chápeme dnes, definoval jistý Reiner Pilz, který zveřejnil počátkem devadesátých let článek, ve kterém, mimo jiné, poznamenal, že je třeba, aby stávající proces recyklace přinášel vyšší užitnou hodnotu a nezatěžoval životní prostředí. Do povědomí širší veřejnosti myšlenku uvedli William McDonough a Michael Braungart v knize Cradle to Cradle: Remaking The Way We Make Things, ve které zmínili nutnost transformace výrobních procesů směrem k optimálnímu využití materiálů a zachování přírodních zdrojů.
„Upcyklace je svým způsobem postmoderní způsob uvažování, který je ve velkém rozporu s tím, jak je na materiální svět pohlíženo dnes“.
Jde o slovíčkaření. To ale má význam, protože rozdíly mezi jednotlivými metodami předcházení vzniku odpadů jsou mimo rozlišovací schopnost běžného člověka. V oblasti předcházení vzniku odpadů, která je komplementárně propojena s ekonomickými a ekologickými zájmy, je hierarchie následující:
Způsoby předcházení vzniku odpadu a ekonomických škod se zachováním funkčnosti (někdy částečné)
-
Re-use – znovupoužití, věc slouží bez úprav dál ke stejnému účelu (second hand, darování, prodej).
-
Oprava / renovace – výměnou vadné součástky (nebo jakýmkoliv jiným způsobem) věc dál slouží svému účelu (opravárny, servisy).
-
Repas a Remanufacturing – výměnou součástek lze docílit kvality produktu do té míry, že je shodná s novým produktem (těžká stavební technika) a je možné ji vybavit záručním listem, jako v případě výrobku nového.
-
Demontáž – (forma remanufacturingu) demontují se použitelné součásti a komponenty a ty se dál používají v nových produktech (letectví, automotive).
Způsoby se ztrátou funkčnosti
-
Recyklace – využívají se pouze jednodruhové materiály a ty se po technoloické úpravě používají k další výrobě.
-
Likvidace – skládkování, energetické využití (spálení).
Nejefektivněji napomáhají předcházení vzniku odpadu a ekonomickým ztrátám ty způsoby zacházení s produkty, které zachovávají funkčnost celku, nebo alespoň některých komponent. Naopak ty procesy, které další funkčnost neumožňují, jsou jakýmsi „last resortem“. Boužel, v tom je monstrózní přeceňování procesu recyklace (příkladem je třeba recyklace skla, která původní funkční produkt znehodnotí (resp. projde náročným energetickým procesem), aby z recyklátu vyrobila „ten samý“, více o tom ZDE.
„Recyklace není nejvíce efektivní způsob nakládání s materiály. Naopak“.
Jaké existují formy upcyklace
Domácí upcyklace
(DYI – do-it-yourself)
-
Jde o kreativní využití již existujících předmětů a materiálů v kusové produkci, v naprosté většině pro osobní použití. Patří sem upravené oblečení, z něj ušité tašky, bižuterie z příborů a podobné kreativní nápady.
-
Význam této kategorie upcyklace je spíše v rovině emocionální (dobrý pocit).
-
Z hlediska materiálových toků jde o marginální oblast. Její význam spočívá především v edukaci, změně spotřebitelského chování a prevenci vzniku odpadu.
-
Význam DIY upcyklace je v rovině edukativní. A dále pak se z této kategorie může posunout do kategorie živnostenské/podnikatelské.
Živnostenská upcyklace
-
Použité materiály pocházejí nejčastěji ze sektoru B2B (odběr od jiných firem) a spolupráce je oboustranně ekonomicky výhodná.
-
Odebraný materiál je používán jako surovina pro výrobu nových produktů, často zcela jiného charakteru a způsobu užití.
-
Jde o oblast, která vytváří zcela nové trhy a trendy.
-
Je protipólem masové výroby.
Průmyslová upcyklace
-
Průmyslová upcyklace zatím není dominantním trendem, ale postupně se prosazuje zejména v automobilovém, stavebním, textilním a chemickém průmyslu. Existuje také jako rozšířená forma upcyklace živnostenské.
-
Průmysl její potenciál dlouho přehlížel, dnes ji však tu a tam využívá v rámci cirkulární ekonomiky nebo environmentálních strategií.
-
Jde o dohody mezi firmami, které si už ve fázi návrhu výrobku zajišťují budoucí využití materiálů nebo komponent, které pak jsou schopny dodat i v rámci systému výrobků s ukončenou životností. Například švýcarský Freitag.
Upcyklace a životní prostředí
Materiálový a surovinový přínos
Upcyklace dokáže využít použité materiály mnohdy považované za potencionální odpad. Termín odpad je třeba vždy chápat ve vztahu k zákonu, který s odpadem nařizuje zacházet v jím definovaných intencích. Upcyklace tedy není zpracování odpadů, jak se velmi často mylně uvádí. Ale zhodnocování (za daných okolností) jinak nevyužitelných materiálů. Jedná se sice o detail, ten má ale v širším chápání věci zásadní význam.
Jelikož nevyužitelné materiály vyhazujeme, nebo jinak likvidujeme, upcyklace nepřímo přispívá k omezení vzniku odpadů. A je to právě omezování vzniku odpadů a využívání nepotřebných materiálů, čímž upcyklační činnost napomáhá ochraně tzv. životního prostředí.
Upcyklace jako jeden z materiálových zdrojů budoucnosti
Do budoucna je možné předpokládat, že se v rámci tzv. cirkulární ekonomiky upcyklace stane stejně zásadní, jako dnes chápeme již zastaralou recyklaci.
Je možné se domnívat, že vzniknou zcela nové výrobní postupy, kdy již na jejich začátku se bude počítat s dalším využitím toho kterého materiálu. Je možné, že vznikne nový byznys, který nebude závislý na současném lineárním výrobním řetězci o kterém víme, že je ne jenom zastaralý, ale pro životní prostředí škodlivý. Pokud tedy dnes nehledíme na upcyklaci jako na „odpadový obor“, v budoucnu se toto pravděpodobně zásadně změní.
Upcyklace a přidaná hodnota
Ekonomický potenciál
Upcyklační postupy zhodnocují často již nevyužitelné materiály. Ať už zbytky z výroby, různé součástky či vysloužilé produkty. Neplatí zde žádné pravidlo, že starý šicí stroj musí být upcyklován zase na šicí stroj (to je renovace). Z šicího stroje můžeme vyrobit vkusný stolek. Z mechanického stroje samotného pak například lampu, držák nebo jen estetický stylový doplněk. Všeobecně platí, že materiál získává upcyklací přidanou hodnotu.
V průmyslovém měřítku pak použité materiály slouží jako základní surovina pro výrobu zcela jiných produktů. Plachty z návěsů nákladních automobilů nebo požární hadice pro výrobu tašek. Staré gramofovové desky pro výrobu brýlý. A potenciál pro průmysl (udržitelný) je obrovský. A neobjevený.
Kreativní potenciál
Fantastické na upcyklaci je to, že nechává velký prostor pro představivost a kreativitu. A jsou to často právě představivost a kreativita, které spolu s dovedností, šikovností a umem dávají jinak nepotřebným věcem onu přidanou hodnotu, kterou pak lze obchodně na trhu uplatnit.
Marketingový potenciál
Upcyklace má silný, doposud ne plně objevený, potenciál. Ten je samozřejmě možné zneužívat, avšak upcyklované produkty mají z pohledu marketingu na startu náskok, protože nejsou zatíženy minulostí.
Upcyklace je odvětví, kde primární roli hraje kreativita. Výtvarná, technologická, obchodní.
Upcyklace a design
Skrytá krása upcyklovaných produktů
Právě design a zpracování jsou nejčastějšími důvody, proč mnohdy na upcyklované produkty hledíme s nedůvěrou . A spíše než za plnohodnotné produkty, které bychom chtěli vlastnit, je považujeme za jakousi ekoalternativu. K upcyklaci nestačí jen zapálení, ale je třeba talent a šikovnost. Část upcyklovaných výrobků naráží na limity designu a kvality, což zatím brání jejich širšímu rozšíření. Důvod bude zřejmý. Nezaujme vás jejich design a budete pochybovat nad jejich kvalitou a mnohdy i smyslem. Pokud se však setkáte s povedenými produkty upcyclingu, pocítíte nutkání něco takového vlastnit. A nezáleží bude-li to upcyklovaný nábytek z leteckých nebo automobilových dílů, lampa, módní doplněk nebo kompletní zařízení interiéru.
Upcyklace, kvalita, vzhled
Skutečný význam upcyklace spočívá ve schopnosti dodat již nepotřebným věcem / materiálům navíc i patřičný design a kvalitu, díky kterým obstojí v konkurenci s novými výrobky komerční výroby a pomíjivými trendy. Protože naše doba je ve znamení rychle se měnících trendů, které jsou uměle vytvářeny z mylného pocitu, že je lidstvo potřebuje. Inovace designu je jeden z hlavních předpokladů existence jakéhokoli byznysu, který potřebuje růst. Design z masové výroby však často postrádá individualitu. Samozřejmě, pokud se nejedná o vyloženě luxusní prémiové značky. Alternativní materiálové zdroje, design, zpracování a individualita je to, co je na upcyklovaných výrobcích sexy. Bez ohledu na to, jde-li o nábytek, oblečení nebo bižuterii.
Upcyklace a móda
Ekonomický potenciál
Upcyklace textilních materiálů má před sebou velkou budoucnost. Jednak proto, že dosluhujících textilních materiálů je nepřeberné množství (globální nadprodukce textilu), a jednak i proto, že textilní materiály jsou snadno zpracovatelné a to i v domácích podmínkách. Stejně tak i ostatní módní doplňky, jako tašky, kabelky, obuv, skýtají doslova nekonečnou paletu možností a inspirace k domácímu upcyclingu.
Mimo samotné upcyklace textilu je možné textilní materiály a různé doplňky upcyklovat na zcela jiné předměty. Ostatně na úrovni běžné výroby na principech upcyklace provozuje výrobu již celá řada úspěšných firem – koukněte do galerie.
Upcyklace a umění
Uměním, které využívá principů upcyklace (upcycling art), se zabývá celá řada umělců. Potencionální odpad je vynikajícím materiálem. Navíc lze každé dílko označit i za ekologické. Říká se, že upcycling art je uměním 21. století. Nebo uměleckým vyjádřením postmoderního světa. Popřípadě obojí. Každopádně každé umění má své příznivce i odpůrce. V případě upcycling artu je třeba vždy brát ohled na to, jde-li skutečně o dílo, které materiálům v podobě „uměleckého díla“ přidává na hodnotě. Užitné nebo finanční. Ponecháme-li stranou neumětelské ekopokusy, pak nám oblast upcycling artu nabízí vskutku nečekanou paletu nápadů. Od ryze praktických až po díla, nad kterými zůstává rozum stát (v dobrém slova smyslu). Zhodnotit nepotřebné věci tím, že z nich vyrobíme něco pěkného, je velmi příjemný pocit. Dokonce tak příjemný, že jsou lidé ochotni za něj zaplatit úctyhodné částky.
