O hlubším smyslu myšlenky Zero Waste



Při vyslovení termínu „nulový odpad“ polije jistě nejednoho odpadáře nebo investora studený pot. Ovšem s klidem ho může setřít. Nulový odpad je dnes utopií. Jistě, je hezké o nulovém odpadu snít – od toho ostatně utopie jsou, že? Nulový odpad je věcí budoucnosti. A bezpochyby ne té naší, ale nějaké příští budoucnosti budoucnosti. Pokud si najdeme nějakou planetu, na kterou se dostanou jen ti chytřejší z nás a dokáží tam aplikovat poznatky, které do té doby nashromáždíme, mají bezpochyby velkou šanci žít bez odpadů. Jak, to je dnes ještě otázkou.


Jenomže my žijeme v přítomnosti, myšlenkově lehce přesahujeme do budoucnosti a chováme se jako v minulosti. A v té přítomnosti se tu a tam objeví někdo, kdo hrdě hlásí, že produkuje nulový odpad. To je samozřejmě nesmysl už jen z podstaty našich životních funkcí. Ale budiž. Potíž je v tom, že taková zpráva maximálně zvedne vlnu emocí na sociálních sítích, vyvolá letmou pozornost médií a vtěsná se do nějakého toho diskuzního pořadu. Ačkoli pro dotyčného mají takové skutečnosti výsledky bezpochyby téměř hmatatelné, v širším kontextu se jedná o akt bezpředmětné prázdnoty. Tedy pokud přihlédneme k budoucnosti, do které jsme schopni alespoň teoreticky nakouknout.


Tu a tam se můžeme setkat s někým, kdo o sobě tvrdí, že produkuje nulový odpad. Je těžké si představit, že někdo v garsonce na sídlišti odpad produkovat nebude. Už jen to, že svítí, topí, používá vodovod, kanalizaci a záchod, mu znemožní prohlašovat o sobě to, že neprodukuje žádný odpad. To, že nebude vyhazovat nic do odpadkového koše, neznamená, že nebude produkovat odpad. Pouze nebude nic vyhazovat do odpadkového koše. Ale stále se jeho existence v garsonce bude někde spolupodílet na vzniku odpadu. Minimálně v elektrárně, teplárně, čističce vody nebo v továrnách, kde se vyrábějí produkty, které používá. Z toho vyplývá, že termín bezodpadová domácnost nebo bezodpadová firma by měl být chápán spíše jako eufemismus. Takže i kdyby dotyčný imaginární jedinec z garsonky svou garsonku prodal, odstěhoval se na venkov, založil kompost, pěstoval si zeleninu na zahrádce a pojídal výhradně svépomocí vypěstované maso (nebo se rovnou stal veganem), pořád bude produkovat odpad. Cokoli si koupí nebo použije, se musí někde vyrobit, někam dopravit. A i za předpokladu, že si to bude vyrábět svépomocí a dobrovolně se způsobem života nevrátí do doby kamenné, bude stále produkovat odpad.


Myšlenku produkce nulového odpadu bychom měli v její nadšené naivní rovině opustit. Stává se z ní totiž výraz bez konkrétního obsahu. Podobně jako dopadly termíny světový mír, veřejné blaho nebo společný cíl. Lidstvo jako takové skutkovou podstatu těchto pojmů v současnosti naplnit nedokáže. Může se těmito termíny jen ohánět. Ale to neznamená, že si z nich nemůže alespoň něco vzít. Ponaučení, že možnosti máme.


Myšlenky nulového odpadu nebo Zero Waste lze ovšem bezesporu chápat jako znamení možného nového přístupu k řešení naší patálie s odpady. Přestaňme si namlouvat, že odpad nebudeme produkovat. Pokusme se namísto toho jeho množství omezovat nebo ideálně jeho produkci předcházet. Ano, nejedná se o nic nového. Předcházení vzniku odpadu je téma. Avšak téma, na které se jako na sněhovou kouli začínají nabalovat směrnice, předpisy, strategie a vize. Po zkušenostech, které se sebou jako lidstvo máme, je na místě předpokládat, že tahle sněhová koule brzy nabude takových rozměrů, že se nedokáže sama dál kutálet a bude se o ní jen mluvit, jak je skvělá, velká… a tak. Řešení pak možná přijde úplně odjinud. Byrokracie a legislativa mají konzervační schopnosti.

Pokud jsme si řekli, že všechno, co kdy vytvoříme nebo vyrobíme, se časem stane odpadem, tak tvrzení, že tomu budeme předcházet, vyzní poněkud kontraproduktivně, viďte? Omezíme výrobu? Omezíme stavebnictví? Dopravu? Své pohodlí? A to dobrovolně? Jistěže ne. Nebo?

O to větší význam mají ti, kteří se nesnaží světu namluvit, že produkují nulový odpad, ale k věci se postaví racionálně. Začnou dělat něco ne pro svou self-promotion, ale pro to, aby se množství odpadu nějak snížilo. Svými vizemi ukazují, jak je možné nepotřebných věcí využívat ve smysluplném měřítku. Jak je zpracovávat. Jak z odpadu (i potencionálního) vytvářet nové materiály, hodnoty a ne jen palivo, nebo další nánosy skládek. Svět nespasí to, že budeme žít jako mniši, ale že budeme na odpady nahlížet jako na zdroj. A samozřejmě se snažit jejich množství omezovat. Jistě, žádná nová myšlenka. Ale v celkovém konceptu naší doby (a její blízké budoucnosti) je toto momentálně jediná cesta, jak s odpadem vyběhnout dřív, než on vyběhne s námi. Abychom někdy v budoucí budoucnosti naší budoucnosti dotáhli myšlenku Zero Waste k dokonalosti, netřeba dnešních extrémů a ekohrdinství, ale rozumu.

Založit firmu, která vyrábí z nepotřebných materiálů něco nového, to chce (s odpuštěním) mnohem větší koule než jen doma neprodukovat odpad. Je to risk. Ostatně jako s každým podnikáním. Investice. Takoví lidé mají nápad. Vizi. A zpravidla vždy začínají od nuly. Ne doma v uzavřeném ekosystému, ale na xenofobním trhu, kde se snaží prosazovat výrobky, jejichž koncept je v přímém protikladu s masovou výrobou. To jsou lidé, kteří si zasluhují obdiv, podporu a publicitu. Nebo snad ne?

#odpady #udržitelnýrozvoj

  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon
trideniodpadu.cz kontakt

© 2007 - 2020 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

KONTAKT

Tento web není dotovaný z veřejných zdrojů.

Kniha 7 pádů dpadu