Podmořské kabely – páteř globální komunikace
- 24. 3. 2019
- Minut čtení: 4
Aktualizováno: 2. 3.
Milion kilometrů kabelů pod mořem
Kdyby dnes hrdina Verneova románu sestoupil na mořské dno, nestačil by se divit. Mořské dno už dávno není jen krajinou korálů, vraků a podivuhodných tvorů. Protkali jsme jej sítí podmořských kabelů, bez nichž by se dnešní digitální svět jednoduše zastavil.
Podle aktuálních databází (např. TeleGeography) je dnes v provozu více než 550 podmořských kabelových systémů a jejich celková délka přesahuje 1,4 milionu kilometrů! A to mluvíme pouze o evidovaných telekomunikačních kabelech, nikoli o energetických propojeních mezi státy.
Přes podmořské kabely proudí prakticky celý internetový provoz světa. Digitalizace nemá podobu obláčku někde nad námi. Má podobu optických vláken ležících na dně oceánů.
99 % komunikace je vedena pod hladinou
Často se říká, že 97 % globální komunikace probíhá přes podmořské kabely. Dnes je toto číslo ještě vyšší. Odhady hovoří o tom, že více než 99 % mezikontinentálních datových přenosů probíhá právě kabely, nikoli přes satelity.
Satelity jsou důležité pro specifické účely, ale objem dat, který zvládnou, je ve srovnání s optickými kabely zanedbatelný. Internet, cloudové služby, bankovní převody, streamování videí, burzovní transakce — to všechno teče po dně oceánů.
Životnost podmořského kabelu je obvykle 25–30 let.
Historie podmořské kabeláže
Myšlenka podmořské kabeláže je stará snad jako kabel sám. První podmořský kabel byl položen už v roce 1850. Byl to kus měděného kabelu s minimální izolací přes Lamanšský kanál. Dlouho nevydržel.
První podmořský kabel tažený přes oceán máme zdokumentovaný k roku 1858. Kabel fungoval zhruba tři týdny a úplně první zprávou, která jím prolétla, byl prý telegram s textem gratulace královny Viktorie prezidentu J. Buchananovi.
Ačkoli technologii podmořské kabeláže provázely střídavé úspěchy a fiaska, ukázalo se, že právě tato technologie do budoucna (tedy vlastně do naší doby), bude pro komunikaci nezbytná.
Podmořské kabely leží v hloubkách 3–6 kilometrů
Kdo vlastní podmořské kabely
Zásadní změnou posledních let je vstup technologických gigantů. Google, Meta, Microsoft a Amazon dnes investují miliardy dolarů do vlastní kabelové infrastruktury a spoluvlastní desítky kabelových systémů,
Google dnes participuje na více než 30 kabelových projektech a některé z nich plně vlastní. Digitální suverenita už není jen otázkou států, ale i technologických korporací.
Ročně se pokládají nové úseky kabelů, protože rostoucí poptávka po datech, cloudových službách a konektivitě nutí operátory a technologické giganty investovat do nových tras — nejen k nahrazení starších kabelů, ale i zcela nových spojení mezi regiony či kontinenty. Za tímto trendem stojí neustálý růst internetového provozu, expanze datových center a AI služeb a potřeby redundance propojení pro zvýšení odolnosti sítí.
Podmořské kabely jsou zranitelné
Ačkoli od dob prvních pokusů komunikovat přes vodu pomocí kabelů se kvalita kabelů zvýšila, stále jsou náchylné k poškození. U pobřeží je poškozují zejména rybářské lodě. Na nekonečných plochách mořského dna je poškozují sesuvy, zemětřesení, nebo pohyby mořského dna.
Navzdory moderní konstrukci dochází ročně k přibližně 100–200 poruchám podmořských kabelů.
Co se děje s vysloužilými podmořskými kabely?
Životnost podmořského kabelu je obvykle 25–30 let. Poté je buď nahrazen novým systémem, nebo modernizován. V praxi se často děje to, že nový kabel se položí vedle původního a původní zůstane na dně. Není to pravidlem, ale děje se to velmi často.
Co obsahují podmořské kabely
Převážně jsou vyrobeny z oceli, mědi (starší typy), polyetylenové izolace s optickými vlákny uvnitř. Což jsou všechno vcelku vzácné materiály. Zanechání kabelu na dně je vlastně nevyužitý materiálový zdroj. Svým způsobem jde o digitální odpad.
Odstraňování kabelů z hlubokého oceánu je technicky náročné a ekonomicky nevýhodné
Když je kabel poškozen, nebo přestane plnit svou funkci, existují tři scénáře:
Kabel zůstane na místě.
Kabel se částečně odstraní (to se děje u pobřeží v malých hloubkách).
Kabel se kompletně vytěží a recykluje.
I když třetí varianta je nejlogičtější, je třeba si uvědomit, že masivní kabely leží v hloubkách mezi 3–6 km pod mořskou hladinou. Aby je bylo možné vyzvednout, jsou zapotřebí speciální kabelové lodě, podmořští roboti. K tomu přesná navigace a samozřejmě měsíce práce. Jde o velmi nákladnou činnost. Náklady na vylovení hlubokomořského kabelu mohou být vyšší než hodnota materiálu, který obsahuje. A tak provozovatelé často volí jednodušší variantu . Nechat kabely tam, kde jsou.
Jsou podmořské kabely ekologický problém?
Principiálně ano. Nicméně v praxi většina kabelů neleží volně napnutá ve vodním sloupci, časem ji překryje sediment a samotné kabely jsou chemicky relativně stabilní. Z hlediska přímého ekologického dopadu je kabel spíše inertní objekt. Ale stále se jedná o zásah do podmořského dna. A z ekonomického pohledu je to materiálový zdroj ponechaný bez využití.
Existují specializované společnosti, které se zabývají vyzvedáváním starých kabelů, zejména v pobřežních oblastech, bývalých trasách telegrafních kabelů a energetických propojení.
Logika je jednoduchá. Pokud je vytažení kabelu levnější než jeho ponechání, kabel se vytáhne. Pokud není, zůstane tam. Možná jednou budou podmořské kabely předmětem systematické „hlubinné těžby odpadu“. Stejně jako dnes začínáme řešit kosmické smetí na oběžné dráze. Nebo zpětně vytěžovat skládky. Kdo ví. Digitální infrastrukturu často chápeme jako nehmotnou. A ona ve skutečnosti hmotná je.
ODKAZY:
