Recyklace je technologický proces, jehož prostřednictvím se z jednodruhového použitého materiálu získává materiál (ideálně) stejné kvality. Většina současných recyklačních procesů je mechanická, kdy se původní materiál čistí, drtí na různé frakce a drť se dále využívá ve výrobě. Tak se recykluje nejčastěji plast, sklo, nápojové kartony, dřevo, stavební odpady nebo pneumatiky. Kovy se recyklují většinou roztavením. Papír se recykluje rozvlákněním. Existují i složitější způsoby recyklace, což se týká například baterií. Složitější je pak recyklace elektroodpadu, solárních panelů, autoskel, autovraků nebo chladicích zařízení, která kombinuje mechanické procesy s chemickými. Textil se recykluje v naprosto minimální míře (využívá se principu re-use, tedy dalšího používání). Stejně tak náplně do tiskáren se nerecyklují, ale repasují.

Jak se co recykluje najdete ZDE.

Jaký je rozdíl mezi primární a druhotnou surovinou?

Primární suroviny vznikají přírodními procesy. Je to například ropa, plyny, drahé kovy, rašelina, křemičité písky, apod.
Druhotná surovina je výsledkem lidské činnosti a primární suroviny dokáže nahradit.

Proč není recyklace dokonalá

(co brání v tom, aby recyklace byla více efektivní)

Hlavní překážky efektivní recyklace jsou následující:

FINANČNÍ RENTABILITA

v okamžiku, kdy náklady převýší cenu získaného recyklátu, není o recyklát zájem
v případě, kdy nově vyrobený materiál je jakkoli jinak pro odběratele výhodnější, než je recyklát, dá odběratel přednost ekonomicky výhodnější variantě

TECHNOLOGIE A MATERIÁLY

zájem je o jednodruhové materiály a pouze kvalitní čisté recykláty
když je materiálu (odpadu) málo, nebo se přestal používat, nevyplatí se investovat do jeho recyklace
existují materiály, které ani při současných technologiích nejsme schopni jakkoli smysluplně (s ohledem na finanční rentabilitu) recyklovat
některé technologické normy nejsou stále aktualizovány na širší využití produktů z recyklátu

TRH A OBCHOD

když množství vyrobeného recyklátu převyšuje poptávku, přestává o něj být zájem
přeshraniční nelegální obchod
legislativní nestabilita, obavy investorů z evropské regulace
nesnížená sazba DPH, popřípadě neexistující daňová motivační zvýhodnění

FINANCOVÁNÍ

investice do recyklačních zařízení nejsou optimální, což vedlo k bankrotu několika velkých recyklačních firem a stejně tak ke zdržení nebo pozastavení několika velkých projektů v tomto oboru.
ceny energií, regulace a nejistá legislativa odrazuje investory

KRITICKÝ BOD

je situace, kdy materiál vyrobený z recyklátu již nedokáže nahradit materiál z nové suroviny – recyklát již negarantuje kvalitu nebo bezpečnost

ZÁTĚŽ PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

v momentě, kdy je zátěž způsobená recyklací větší, než je používání původních materiálů, naráží recyklace na další limit

... a v neposlední řadě i PŘECEŇOVÁNÍ VÝZNAMU

výhody recyklace jsou vytrhávány z kontextu, zneužívány zejména v marketingu, PR a politice

Rozvoj recyklačního průmyslu v Evropě v principu závisí na kompromisu mezi velmi ambiciózními cíli nastavenými Bruselem s realitou a finančními možnostmi.

„Z logiky věci by měla být druhotná surovina zvýhodněna oproti nové surovině.
V současnosti se většinou děje pravý opak“.

Jaká je hlavní ekonomická výhoda recyklace?

Lze říci, že recyklace snižuje nutnost těžby nebo výroby nových surovin. Vše ostatní (emise, energie, spotřeba vody, vznik odpadů) zůstává při aplikaci recyklace přibližně na stejné úrovni.

Výsledky recyklace v globálním měřítku

Globální výsledky recyklace za rok 2023 ukazují na klesající celkovou míru cirkularity ekonomiky, která dosáhla pouhých 7,2 %. To znamená, že drtivá většina materiálů (více než 90 %) pochází z primárních zdrojů a ne z recyklace. Zdroj.

Jak zlepšit recyklaci

(co dělat, aby recyklace fungovala lépe)

Aby recyklace fungovala, nestačí ji pouze zahrnout do plánů a strategií udržitelnosti. Oblast podnikání v této oblasti je nezbytné podporovat a zefektivnit– tím se nemyslí dotace, ale motivační pobídky. Efektivní recyklaci brzdí nedostatek recyklačních kapacit, poptávka po recyklovaných produktech, investice.

Přehled navrhovaných kroků k zefektivnění recyklačního průmyslu:

Snížení sazby DPH
Vyšší zdanění primárních surovin
Nižší zdanění práce v recyklačním průmyslu
Preference recyklovaných výrobků a recyklátu ve veřejných zakázkách (zvláště těch, které organizuje stát)
Daňové zvýhodnění recyklace v rámci daně z příjmu
Podpora recyklace v rámci tzv. dotačních programů
Zapracování recyklovaných materiálů do technických norem
Příprava standardů pro sekundární plasty
Osvětové a propagační materiály o uplatnění druhotných surovin
Evidence vzniku druhotných surovin

(Převzato od organizace RecHelp.)

„Recyklační kapacity jsou nedostatečné.
Zařízení pro spalování odpadů je však dostatek“.

Je recyklace ekologická a udržitelná?

(jaké jsou ekologické dopady recyklace)

Recyklace je v podstatě průmyslový technologický proces, kterým se snažíme z odpadního materiálu A vytvořit opět materiál A, protože kvalita recyklátu je pro ekonomickou rentabilitu zásadní. Materiály však nelze recyklovat do nekonečna (ani sklo), protože ztrácejí své vlastnosti, které jsou pro další využití nezbytné. Recyklace je proces, který je (stejně jako každý jiný průmysl) náročná na energie, vodu a produkuje emise i odpady. Na recyklaci je navázána i infrastruktura dopravy. Na recyklaci tedy nelze v žádném případě poukazovat jako na ekologické řešení. Udržitelnost recyklace je v současnosti sporná. V principu pouze produkuje materiál pro další průmyslovou výrobu. Za jediný prokazatelný přínos recyklace lze považovat úsporu primárních zdrojů. Především kovů, vzácných zemin (strategických a kritických surovin). Ty se však bohužel zpětně recyklují pouze v minimálním množství.

V principu platí slova zástupce společnosti REMA, který řekl: „Pokud nezačneme efektivně plánovat a řídit materiálové toky druhotných surovin a nezačneme skutečně podporovat jejich využití v následné výrobě, můžeme ohrozit surovinovou bezpečnost našeho státu.“ (kráceno).

Co je to ekomodulace

Ekomodulace je legislativní přístup, který umožňuje promítnout do poplatků za jednotlivé výrobky uváděné na trh jejich dopad na životní prostředí. V principu mohou být výrobci penalizováni za používání materiálů, které mají negativní vliv na životní prostředí. A naopak. Otázkou je, do jaké míry je takový přístup zajímavý pro velkoproducenty. Otázkou je, zda-li nakonec vše nezaplatí evropský spotřebitel.

Jak se recykluje v České republice

(kolik odpadu se vytřídilo v ČR)

Podle kolektivního systému Eko-Kom obyvatelé ČR vytřídili během posledních 15 let neuvěřitelných 8,3 milionů tun obalového odpadu. Co do objemu se jedná o množství údajně zhruba dosahující velikosti hory Říp. Otázkou je, kolik obalového odpadu obyvatelé ČR nevytřídili a k jaké hoře nebo pohoří by šlo takové množství odpadu přirovnat. A to nehovoříme o té větší části odpadu, kterou produkují firmy. Mnohem zásadnější než to, kolik se vytřídilo je to, kolik se skutečně zrecyklovalo. A toho je žalostně málo. Zhruba 34 %. Samo MŽP přiznává, že „zpracovatelský průmysl bezpochyby chybí.“ To je důkazem bezkoncepčnosti, s jakou se k této problematice v minulosti přistupovalo. Není od věci se domnívat, že i odpad, který je vyvezen do zahraničí, může být v reportech vykázán jako odpad zrecyklovaný.

Zbavujeme se cenných surovin

(proč se nerecyklují skutečně významné materiály)

Surovinová zranitelnost technologických odvětví přinutila EU, aby přikročila v legislativní oblasti k zajištění dostatku kritických a strategických surovin. Evropa je závislá na jejich dovozu. Například boritan je dovážen z 98 % z Turecka. 85 % niobu z Brazílie a 93 % hořčíku z Číny. Mimochodem, Čína v současnosti produkuje 86 % světových zásob vzácných zemin! EU se tak snaží vyvíjet tlak na jednotlivé země, aby těmto surovinám věnovaly pozornost. Snažily se diverzifikovat své zdroje a především, aby zvýšily svou zpracovatelskou kapacitu – tedy i recyklaci elektronického a elektrického odpadu a nezaměřovaly se při recyklaci jen na relativně snadno získatelné suroviny (papír, sklo, plast). Cílem je, aby do roku 2030 byla EU schopna vyrobit minimálně 40 % své roční spotřeby strategických surovin. Cíl více než ambiciózní.

Je s podivem, že Evropa cenné druhotné suroviny vyváží, namísto toho, aby se je snažila využít. Toto uvažování je až zarážející. Jen za rok 2019 se z Evropy vyvezlo přes 25 000 000 tun druhotných surovin! Jednalo se o papír, plast, ocel, měď, hliník, nikl, drahé kovy. Podle Eurostatu se jednalo o nárůst přes 60 % oproti roku 2004. A kam své recyklovatelné suroviny moudří Evropané vyvážení? Do Turecka, Indie, Indonésie, Egypta nebo Číny.

„Za barevné kontejnery na tříděný obalový odpad nic neplatíme.
V principu za ně však platíme v ceně zboží“.

Výsledky třídění odpadu v České republice za rok 2024 (podle AOS Eko-kom)

V roce 2024 v ČR vzrostl objem tříděného obalového odpadu na 1,012 milionu tun, což je 77 % celkově vytříděného množství, přičemž průměrně každý obyvatel vytřídil 88,2 kg odpadu (z toho 69,3 kg v obecních systémech). Téměř 90 % všech použitých obalů bylo předáno k recyklaci nebo energetickému využití, což je zásluhou pravidelného třídění 75 % populace a zlepšené dostupnosti sběrných míst, přičemž výrazně klesá skládkování.

Celá zpráva ZDE.

CO JE TO RECYKLACE

Vysvětlení principů recyklace, její přínosy a nevýhody

Jak se recyklují jednotlivé materiály

Co je recyklace odpadu

(základní vysvětlení principů recyklace)