Surovinám, které jsou momentálně nejvíce sledované, se říká kritické a strategické. Strategických surovin je v současné době zhruba 17, kritických pak 34 (tato čísla se průběžně mění). Tyto suroviny jsou nezbytné v mnoha technologických oblastech. A to tak, že jejich nedostatek může mít pro ekonomiku a technologický vývoj fatální následky. Tyto suroviny se používají především v elektronice. Vezmeme-li v potaz, že právě elektronika představuje nejrychleji rostoucí komoditu odpadů, a že recyklace není zdaleka tak růžová, jaká by měla být (a levná, jak si přejeme, aby byla), je zjevné, že díky nedostatečné recyklaci (míněno globálně) o tyto suroviny průběžně přicházíme.
Jaký je rozdíl mezi kritickými a strategickými surovinami?
Evropa vidí kritické suroviny jako ty materiály, které jsou nezbytné pro celé evropské hospodářství. A je u nich riziko, že jejich dodávky budou nestabilní, popřípadě mohou zcela ustat. To z důvodu toho, že se těží v politicky nestabilních zemích, popřípadě zemích, které považují Evropu za nepřátelskou.
Strategické suroviny jsou pak ty, které se využívají ve strategických odvětvích. Za taková odvětví je považován automobilový, letecký, kosmický a zbrojní průmysl. V menší míře pak technologie pro tzv. obnovitelné zdroje energií. Ačkoli rozdíl v kritičnosti a strategičnosti jednotlivých surovin běžnému člověku uniká, evropská legislativa to vidí jinak. No nic.
Podle zprávy Global e-waste Monitor z roku 2022 bylo celosvětově vyprodukováno 62 milionů tun elektrického a elektronického odpadu. Recyklací oficiálně prošlo jen 22 % z tohoto množství.
Surovinová zranitelnost technologických odvětví, a na ně navazujících ekonomických infrastruktur, přinutilo EU, aby přikročila alespoň v legislativní oblasti k zajištění dostatku těchto surovin. Jednoduše proto, že Evropa je závislá na dovozu. Například boritan je dovážen z 98 % z Turecka. 85 % niobu z Brazílie a 93 % hořčíku z Číny. Mimochodem, Čína v současnosti produkuje 86 % světových zásob vzácných zemin. EU se tak snaží vyvíjet tlak na jednotlivé země, aby těmto surovinám věnovaly pozornost. Snažily se diverzifikovat své zdroje a především, aby zvýšily svou zpracovatelskou kapacitu – tedy i recyklaci elektronického a elektrického odpadu a nezaměřovaly se při recyklaci jen na relativně snadno získatelné suroviny. Cílem je, aby do roku 2030 byla EU schopna vyrobit minimálně 40 % své roční spotřeby strategických surovin. Cíl více než ambiciózní.
Seznam tzv. kritických surovin
Antimon, Arsen, Bauxit, Baryt, Beryllium, Bismut, Bor, Kobalt, Koksovatelné uhlí, Měď, Živec, Kazivec, Gallium, Germanium, Hafnium, Helium, Vzácné zeminy s obsahem těžkých prvků, Vzácné zeminy s obsahem lehkých prvků, Lithium, Hořčík, Mangan, Přírodní grafit, Nikl – bateriová kvalita, Niob, Fosfátová hornina, Fosfor, Platinové kovy, Skandium, Křemíkový kov, Stroncium, Tantal, Titanový kov, Wolfram, Vanad. (Zdroj: materiály EU)
Dovoz většiny strategických surovin může negativně ovlivnit mezinárodní politická situace. Přitom míra recyklace většiny těchto surovin (což je zjednodušeně řečeno poměr recyklace a poptávky po dané surovině v EU) je v řádech 0 – 3 %. (více ZDE).
Seznam tzv. strategických surovin
Bismut, Bor – metalurgická kvalita, Kobalt, Měď, Gallium, Germanium, Lithium – bateriová kvalita, Hořčíkový kov, Mangan – bateriová kvalita, Přírodní grafit – bateriová kvalita, Nikl – bateriová kvalita, Platinové kovy, Prvky vzácných zemin pro magnety (Nd, Pr, Tb, Dy, Gd, Sm a Ce), Křemíkový kov, Titanový kov, Wolfram. (Zdroj: materiály EU)
Zpětné získávání těchto materiálů z elektroodpadu svým způsobem přesahuje běžné vnímání recyklace. Ani v nejmenším zde nejde o ochranu životního prostředí, nebo nějaké planety. Mluvíme-li o zpětném získávání těchto (a mnoha dalších) materiálů z elektrického a elektronického odpadu, mluvíme o ryze ekonomické a politické záležitosti. Ostatně, o peníze jde vždy v první řadě, že?
Zdroje:
EUR-Lex (stránky EU).
Čaopis Odpady 07/24
댓글