Downcyklace – recyklace se snížením kvality materiálu

Zjednodušeně řečeno, do procesu zpracování downcyklací se dostává materiál, materiál, u něhož nelze zachovat původní kvalitu recyklátu.

Ideální recyklace zachovává kvalitu materiálu, zatímco downcyklace vede k jejímu snížení.

​

Proces downcyklace se liší podle materiálu, ale obecně  platí, že:

• materiál se vytřídí – odseparuje od materiálu určeného k recyklaci (například dotřiďovací linky),

• následuje jejich vyčištění a pak mechanická úprava, většinou vícedruhová směs,

• vše končí výrobou produktů s méně kvalitními vlastnostmi, avšak stále s využitím

​

Jaké existují technologické procesy downcyklace

• Mechanické technologie – podobně jako u recyklace jsou tyto používány nejčastěji. Využívají se při downcyklaci plastů, papíru, textilu a stavebních materiálů.

• Tepelné procesy – se využívají například při úpravách plastů nebo výrobě kompozitních stavebních směsí.

• Chemické procesy – ty se používají ve výjimečných aplikacích, protože se jedná o nákladné technologie. Jde o úpravu textilních vláken, stabilizaci stavebních materiálů nebo rozpouštění polymerů.

​

​„Downcyklace je běžnou průmyslovou praxí zejména v ekonomicky vyspělých zemích“.

​

Rozdíl mezi recyklací a downcyklací

Downcyklace je často zaměňována s recyklací. Lépe řečeno downcyklované materiály jsou uváděny jako recyklované. I když rozdíl je nepatrný, z pohledu materiálů a ekonomiky tu rozdíl je.

​

• Recyklace – z jednodruhového materiálu vytváří recyklát (ideálně) stejné kvality pro použití ve stejných nebo podobně náročných aplikacích-

• Downcyklace – zpracovává vícero materiálů do jednoho recyklátu celkově nižší kvality, zachovává však část užitné hodnoty vstupních surovin.

​

„Downcyklace předchází zbytečné likvidaci materiálů, které již nemohou sloužit ve své původní formě“.

 

Jaké materiály se nejčastěji downcyklují a co se z nich vyrábí​

Downcyklace je často stabilním průmyslovým oborem – například ve stavebnictví, textilním průmyslu nebo zpracování plastů. Konkrétně:

• Plasty – značná část recyklace plastů je ve skutečnosti downcyklace. Pomocí downcyklace se z plastů vyrábějí desky a stavební profily, mobiliáře (lavičky, ploty, vybavení pro dětská hřiště), izolační materiály, koryta pro vedení kabeláže, kanálové mřížky, zatravňovací mřížky.

• Textil – jelikož textil se nerecykluje, je pro něj downcyklace jediným řešením. Z downcyklovaného textilu se vyrábějí hadry, pucvole a jednoduché technické textílie. Dále pak stavební a instalatérské izolace, výplně polstrování sedadel automobilů.

• Papír – ten nelze recyklovat do nekonečna, protože vlákna mají omezenou životnost (s každým recyklačním cyklem se zkracují). Downcyklací papíru vznikají kartonové obaly, plata na vejce, návinové ruličky nebo technické balicí papíry nebo se používají do izolačních nástřiků.

• Pneumatiky – nejčastěji na bezpečnostní povrchy, k modifikacím asfaltu a je možné je využívat na místo mulčovací kůry.

• Stavební odpady – jsou nejčastěji a v největší míře downcyklovanými materiály. Stavebnictví této metody využívá ve velké míře zejména pro výrobu asfaltových směsí, stavebních izolací nebo betonu (zejména pro podsypy).

• Sklo a kovy se downcyklují jen okrajově, protože jsou relativně recyklovatelné bez ztráty materiálové kvality. Vznikají z nich drtě nebo slitiny pro průmyslové aplikace.

​

Jaké jsou ekologické limity downcyklace

Downcyklace sice umožňuje využít materiály, které by jinak skončily jako odpad, ale má i své environmentální limity. Především dochází ke snižování kvality materiálů, takže je nelze využívat opakovaně donekonečna a dříve či později stejně skončí jako odpad určený k likvidaci.

 

Problematická může být kontaminace vstupních materiálů – například chemickými látkami, barvivy nebo aditivy – které se mohou přenášet do nových výrobků.

​

Dalším limitem je energetická a logistická náročnost sběru, třídění a zpracování materiálů, která může v některých případech snižovat ekologický přínos celého procesu. Downcyklace proto představuje spíše přechodné řešení, které pomáhá oddálit vznik odpadu a šetřit primární suroviny, nikoli definitivní řešení materiálových toků.

​

Zdroje: časopis Odpady, Odpadové fórum, tretiruka.cz, Průmyslová ekologie.