Zpackaná recyklace lithiových baterií?


Díky organizaci Ecobat máme dnes bezpočet míst, kam můžeme odevzdávat použité baterie a monočlánky. Mimochodem v principu jsou běžné baterie tzv. články a baterií nazýváme soustavu elektricky propojených článků. Také víme, že baterie, které jsou pevnou součástí malých i velkých elektrospotřebičů ven páčit nemusíme. Můžeme je odevzdávat ve spotřebičích, protože kolektivní systémy, které se elektroodpadem zabývají, se o jejich separaci postarají. U nás existuje takový závod v Jihlavě.


O recyklaci baterií se říká, že není zisková. To dává smysl. Baterie jsou různých typů. Mají různé složení a jen jejich třídění je velmi náročné. Stejně tak jejich zpracování, kdy se jedná o materiálově velmi pestré produkty. Některé z materiálů jsou cenné více, jiné méně a některé téměř bezcenné. Je tedy zjevné, že i při zpracování půjde v první řadě o ty cennější, pak o ty méně cennější a ty bezcenné jen zvyšují náklady. Nebo si snad myslíte, že recyklační průmysl je dobročinnost sama a že tyto firmy dělají vše pro záchranu planety a zavedení cirkulární ekonomiky?


Pokud však doteď nebylo vše relativně jednoduché, díky tzv. lithiovým bateriím, které se stále ve větší míře dostávají do oběhu i z něj, jsou věci ještě komplikovanější. Zpracování (tedy recyklace) lithiových baterií je drahá. Lépe řečeno, stal se z ní nesmlouvavý byznys.


Zpracovatelské kapacity pro zpracování „lithiových“ baterií jsou již nyní přetížené

Potíž je v tom, že zpracovatelský byznys v EU byl ustálený. Lze říci, že stabilizovaný. Ovšem v posledních několika letech markantně stoupl počet použitých lithiových článků. Systém, svázaný regulací a legislativou, nedokázal zareagovat. Tradičně se věnoval spíše administrativní stránce věci, směrnicím a kvótám.


Lithiové baterie kam se podíváš

„Lithiové baterie“ dnes najdeme v mobilních zařízeních, přenosné elektronice, ručním nářadí. Tedy v produktech, jejich produkce lineárně stoupá. Jsou ve spoustě průmyslových zařízení, lékařských přístrojích, záložních zdrojích. Nyní, s podporou elektromobility (elektrovozidel, elektrokol, elektrokoloběžek), dochází k exponenciálnímu nárůstu jejich množství. Jak se zachoval trh? Chytře. Využívá nedostatečných kapacit a zvedá ceny za zpracování. Podle společnosti Ecobat se za zpracování 1 kg lithiových baterií platí až 60 Kč. Vezmeme-li v potaz váhu baterie v průměrném osobním elektromobilu, která může být kolem 100–300 kg, pak by to podle stávajících podmínek znamenalo poplatek za zpracování v řádu desetitisíců korun. A k tomu navíc i náklady na dopravu v bezpečnostních kontejnerech a manipulaci. Tuto službu musejí mít výrobci elektromobilů samozřejmě zajištěnou a jde o jednu z položek zvyšující cenu dopravních prostředků na elektrický pohon.


Proč je zpracování baterií tak nákladné?

Již bylo řečeno, že každá baterie je kompilátem mnoha druhů materiálů, A tyto materiály mají logicky i jiné fyzikální vlastnosti. A to reflektují i způsoby jejich zpětného získávání. Jde zde zejména o kovy. Hliník, nikl, měď, kobalt, lithium, mangan nebo železo. V bateriích jsou však obsaženy i plasty, soli. Zatímco pro získání kovů jsou třeba vyšší teploty, některé jiné látky začínají hořet již při nižších teplotách. Co teď? Baterie (tedy články) je třeba nejprve rozdrtit. Ovšem během drcení se však mohou dostat do nežádoucího kontaktu opačně nabité komponenty a docházet ke zkratům. Proto tyto procesy probíhají v ochranných atmosférách. Používá se dusík nebo CO₂. Jak vidno, na rozdíl od zpracování papíru nebo plastu se jedná o velmi nákladný způsob recyklace. Ale náklady na recyklaci tím nekončí. Budeme-li hovořit o lithiových bateriích, cenu za jejich zpracování dále zvyšují bezpečnostní opatření. Při dopravě a skladování. Při jakékoli manipulaci je třeba zajistit izolaci kontaktů a články od sebe oddělit pomocí izolačních materiálů. Při zkratu totiž hrozí riziko požáru. Lithium se špatně hasí. Vzplanutí lithiové baterie však může nastat nejen při přepravě vysloužilých baterií, ale i baterií v provozu – více na toto téma na odkazech níže.

Lithium je vzácný kov, dovážíme ho z Austrálie či Argentiny a často za to platíme čínským těžařům, kteří ovládli polovinu trhu. Po použití ho ale necháváme ležet ladem, protože recyklace je dražší než další dovoz. (Zdroj: Ecobat)

Pokud se na oblast výroby, životnosti a osudů lithiových baterií po skončení jejich životnosti podíváme s odstupem je zjevné, že ani v nejmenším nejde o udržitelný druh byznysu. Navíc zásoby lithia nejsou neomezené a jeho těžba nnení ani v nejmenším ekologická. Chce se říci „opět špatně“. Nápad, za který se rozdávaly Nobelovky je vlastně vcelku nedomyšlený, viďte? No nic. V každém případě své baterie odevzdávejte v rámci zpětného odběru. To má smysl.


ZAJÍMAVÉ ODKAZY

O bateriích do elektromobilů více ZDE.

Jak se hasí hořící baterie v automobile Tesla ZDE.

O bezpečnosti lithiových baterií se obsáhle píše ZDE.

Lithium-iontové baterie na portálu Průmyslová ekologie.

O požární bezpečnosti lithiových baterií více ZDE.

Jak se recyklují běžné baterie? ZDE.

Sekce baterie na trideniodpadu.cz je přímo TADY.

Mapa sběrných míst zpětného odběru malých baterií je ZDE.



Zdroje: Ecobat, Elektrowin, internetové materiály

  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon
trideniodpadu.cz kontakt

© 2007 - 2020 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

KONTAKT

Tento web není dotovaný z veřejných zdrojů.

Kniha 7 pádů dpadu