Co je to Bisfenol A
- 11. 9. 2014
- Minut čtení: 3
Aktualizováno: 1. 3.
K čemu se používá Bisfenol A
Používá se jako výchozí látka k výrobě polykarbonátů a epoxidových pryskyřic. Polykarbonáty patří mezi tzv. termoplastické polymery – tedy plasty, které lze za tepla tvarovat vstřikováním nebo lisováním. Jsou odolné proti nárazu, relativně teplotně stabilní a mají dobré optické vlastnosti.
Používaly se (a někde stále používají) při výrobě:
domácího a laboratorního nádobí,
elektroniky a displejů,
ochranných krytů,
některých zdravotnických prostředků,
opakovaně použitelných plastových lahví (dříve to bývalo zcela běžně),
vnitřních epoxidových laků konzerv.
Mnozí z nás se s BPA setkávali také v termopapíru, na který se tiskly účtenky v obchodech.
Podle Evropské unie je BPA klasifikován jako nebezpečná chemická látka. Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) jej zařadila mezi tzv. látky vzbuzující mimořádné obavy (SVHC).
Důvod? Bisfenol A
je toxický pro reprodukci,
může narušovat hormonální systém (endokrinní disruptor),
může vyvolávat alergické reakce,
má negativní účinky na imunitní systém.
Bisfenol A je řazen mezi endokrinní disruptory. Tedy látky, které zasahují do hormonální rovnováhy organismu.
Není perzistentní. A přesto představuje problém. BPA se v životním prostředí sice nerozkládá tak dlouho jako například PFAS nebo některé bromované zpomalovače hoření. Není tedy klasickou „věčnou chemikálií“.
Jenže problém je jinde:
je používán ve velkém objemu,
dlouhodobě se uvolňuje z výrobků,
prakticky každý člověk je mu vystaven opakovaně.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) v roce 2023 dramaticky snížil tzv. tolerovatelný denní příjem BPA. A dospěl k závěru, že většina obyvatel EU je vystavena dávkám vyšším, než je nově stanovený bezpečnostní limit.
Takže i když látka sama o sobě není „věčná“, její přítomnost v populaci je prakticky permanentní.
Podle údajů Evropské chemické agentury se v EU vyráběly nebo dovážely statisíce tun BPA ročně. Dlouhodobě se uvádí objem v řádu více než 1 milion tun ročně globálně.
Evropa ale v posledních letech jeho používání výrazně omezuje.
Omezování a zákazy používání BPA
Regulace BPA je dnes výrazně přísnější než před deseti lety.
Od roku 2011 je v celé EU zakázáno používat BPA při výrobě kojeneckých lahví.
BPA je zakázán v termopapíru (účtenky) od roku 2020.
Některé státy (např. Francie) šly ještě dál a zakázaly BPA v obalech potravin obecně.
V roce 2024 EU schválila téměř úplný zákaz používání BPA v materiálech přicházejících do styku s potravinami.
Cílem evropské legislativy je:
postupně eliminovat BPA z výrobků přicházejících do styku s potravinami,
omezit jeho používání i v dalších aplikacích,
a zároveň regulovat i některé jeho náhrady (například BPS), které mohou mít podobné účinky.
Historie Bisfenolu A
Bisfenol A poprvé syntetizoval ruský chemik Alexander Dianin v roce 1891 kondenzací fenolu s acetonem. Dlouho šlo jen o „laboratorní zajímavost“. Skutečný boom přišel až v 50.–60. letech 20. století s rozvojem výroby polykarbonátů a epoxidových pryskyřic.
Tehdy se o hormonálních účincích moc nemluvilo. Plast byl zázrak. A zázraky se obvykle testují až poté, co se masově rozšíří, že?
Recyklace plastů a Bisfenol A
Plasty jsou recyklovatelné. To slyšíme často. Jenže u některých plastů jsme si do nich v minulosti přimíchali látky, které bychom tam dnes už raději neviděli. Třeba bisfenol A.
Polykarbonáty s obsahem BPA se dlouhé roky vyráběly ve velkém. A když dnes takový materiál vstoupí do recyklačního toku, je mimořádně – ne-li zhola nemožné – ho od ostatních plastů oddělit. Recyklace totiž není chemická pitva každého kousku plastu. Je to průmyslový proces, který pracuje s velkými objemy a především kompromisy.
Takže se může stát, že materiál s historickou „příchutí“ BPA skončí v novém výrobku. Ne nutně v lahvi na kojenecké mléko – to už legislativa hlídá – ale v jiných aplikacích. Recyklace tím pádem neznamená automaticky detoxikaci. Znamená spíš přesun látky z jednoho výrobku do druhého. Ironie? Snažíme se materiály držet v oběhu co nejdéle. A občas v něm držíme i jejich staré chemické hříchy.
