Bisfenol A si v českých zemích žije tak trochu v ústraní a spoléhá na to, že jeho čas ještě přijde.
Tenhle Bisfenol A (BPA) se používá jako výchozí látka k výrobě polykarbonátů. Polykarbonáty patří mezi tzv. termoplastické polymery. Ty jsou v oblibě pro snadné zpracování za tepla. Vstřikováním nebo lisováním. Jsou odolné proti teplu, nárazu a mají i dobré optické vlastnosti.
Bisfenol A a jeho škodlivost
Polykarbonáty se používají k výrobě domácího i laboratorního nádobí, elektroniky, displejů nebo osvětlení. Používaly se při výrobě kojeneckých lahví, sportovních pomůcek, obalů na potraviny nebo v medicíně (především ve stomatologii). Prý i k vnitřnímu ošetření konzerv. My se s nimi pravděpodobně nejčastěji setkáváme coby kulatými CD a DVD disky nebo termopapírem, na který se běžně tisknou účtenky v obchodech.
My máme před plasty jakousi posvátnou úctu. Na jedné straně si bez nich nedokážeme život představit (což není daleko od skutečnosti) a na druhé straně se jich bojíme. Plasty, či lépe řečeno umělé hmoty, nejsou žádným megaškůdcem. Prostě se při jejich vývoji a výrobě tu a tam tak nějak šláplo i vedle. V případě našeho Bisfenolu A tomu nebylo jinak. Za jeho stvořením stojí ruský chemik Alexander Dianin. Prý na to kápnul někdy kolem roku 1891 kondenzací fenolu s acetonem. Původně šlo jen o vědecký úspěch, protože nikdo nevěděl, jak tento objev pořádně využít. Jeho zlatá éra přišla až s boomem chemické výroby shora zmíněných polymerů v šedesátých letech minulého století. Bisfenol A bývá zařazován do skupiny, které se říká endokrinní disruptory. Což jsou látky, o kterých se věří, že zasahují do hormonální rovnováhy v těle.
Podle Ministerstva zdravotnictví (MZ) „existuje reálné podezření na jeho nepříznivé ovlivnění hormonálního systému lidského organismu“. Studiu možného negativního vlivu BPA na lidské zdraví se věnuje značná pozornost. „Jen v letech 2002 - 2006 bylo zveřejněno kolem 200 vědeckých toxikologických studií zaměřených právě na vliv BPA na lidský organismus,“ říká Vlastimil Sršeň z MZ. Členské státy EU chtějí k BPA zaujmout jednotný harmonizovaný přístup. Otázkou je jaký.
(Zdroj: Ekolist.)
Proč si Bisfenolu A tak vážíme? Obdivujeme ho, jak dlouho dokázal zatloukat, že během nitroděložního vývoje pravděpodobně ovlivňuje vývoj prsní tkáně plodu a zvyšuje riziko výskytu rakoviny prsu v pozdějším věku. A i to, že s největší pravděpodobností způsobuje úbytek spermií. Toto na náš Bisfenol A prasklo během pokusů na nebohých laboratorních zvířatech, které mu byly vystaveny. Stejně tak na něj prasklo, že se může objevovat v krvi lidí, kteří přišli do styku s potravinami uchovávanými v obalech obsahujících polykarbonáty. Navíc podle některých teorií mohou mít matky, které byly během těhotenství vystaveny kontaktu s BPA, problémy s chováním (povahou) svých dětí. U dívek se může objevit přílišná hyperaktivita, agresivita nebo naopak sklony k depresím. Zajímavé je, že u chlapců tyto příznaky pozorovány nebyly. A abychom měli ještě jeden důvod BPA milovat, řekněme si, že v těle nejspíš provádí estrogenní aktivitu. Tedy napodobuje v organizmu působení ženských pohlavních orgánů. No, nemilujte ho, že?
Zděšení, které po tomto zjištění zavládlo, vedlo k tomu, že od roku 2011 se po celé EU nesmějí prodávat kojenecké lahve s obsahem Bisfenolu A. O rok později pak v moudrém Švédsku vyhlásili totální zákaz používání Bisfenolu A v obalech potravin určených dětem (poněkud lapidární, že?) Nebude od věci si připomenout, že naše vláda reagovala na toto nařízení velmi laxně a opožděně. Na tomto kroku bruselských byrokratů se velmi podepsalo hnutí Greenpeace. S názorem nejen Greenpeace, ale i celé řady vědců, lékařů a dalších odborníků samozřejmě nesouhlasí zástupci průmyslu, kteří ročně vyprodukují kolem 3 000 000 tun této látky. Podle zástupců průmyslu se není třeba ničeho obávat. Podle manažerů se není třeba Bisfenolu A bát, pokud se nepřekročí limit příjmu lidským organizmem, což je 50 mikrogramů na kilogram živé váhy na den. Zástupci průmyslu se dušují, že už tato uvedená hodnota je mnohonásobně zpřísněná norma. Hlavní potíží průmyslu ani není nějaký zákaz (který se ostatně vztahuje jen na státy v rámci EU). Jde spíše o to, že v současnosti nemají za toto změkčovadlo žádnou náhradu a vývoj takové náhrady není zadarmo. Stejně jako změny ve výrobních technologiích. Je tedy jasné, že se svět Bisfenolu A jen tak nezbaví. Nicméně třeba PCB taky vzdorovaly hrdinně a dlouho.
Komu teď máte věřit, že? Těm, kteří vás straší, nebo těm, kteří vás chlácholí.
Jak se vám líbí Bisfenol A? Věříme, že po seznámení s ním bude váš život zase o něco bohatší.
ODKAZY
Zdroj: Greenpeace, Wikipedia, toxicology.cz, Ekolist, informační portály.
