Olovo se umístilo na 82. místě Mendělejevovy tabulky prvků a lidskému zdraví není ničím prospěšné. K vlastnímu životu ho nepotřebujeme. Pro svou existenci však ano. Olovo je pro nás toxické. Čili i sebemenší přítomnost tohoto kovu v lidském organismu je nežádoucí. A přitom průměrný člověk v sobě nese přibližně 120 mg tohoto kovu.
ČÍM JE OLOVO ŠKODLIVÉ?
Všichni známe archaické rčení o tom, že „máme kosti těžké jako olovo“. Těžko říci kde má toto rčení svůj původ, ale na rozdíl od jiných rčení je pravdivé. Toxicita olova spočívá v tom, že ho lidský organismus hromadí na stejných místech kde ukládá vápník. Tedy zejména do kostí. Dospělí lidští jedinci mají přes 90 % olova, které se jim během života v těle nahromadilo, uloženo právě v kostech. A množství olova v těle stoupá úměrně s věkem. Jenomže kdyby ono se to olovo jen ukládalo v kostech. Ono má i neblahý vliv na centrální nervový systém. A to především u dětí, kdy může být příčinou závažných vývojových vad (podle některých studií se může jednat o sníženou schopnost koncentrace, poruchy soustředění).
Podle studie provedené Dětským fondem UNICEF a organizací Pure Earth až třetinu dětí na této planetě ohrožuje zvýšené množství olova v těle!
Dále může být přítomnost olova v lidském organismu příčinou (jen namátkou) osteoporózy, svalových slabostí, bolestí hlavy, chudokrevnosti, podrážděnosti, vysokého krevního tlaku, ledvinových obtíží, kazivosti zubů, snížení činnosti štítné žlázy nebo depresí a stavů úzkosti (špatných snů). Jak tedy vidno, olovo je skutečně záludný jed. Bohužel, je to jed, kterému je těžké se vyhnout. Vyskytuje se téměř všude kolem nás. Ať už samo o sobě v přírodě nebo jako vedlejší produkt lidské kolonizace světa. Olovo je produktem přirozených sopečných erupcí. Dále je součástí půdy, kde vzniká v důsledku zvětrávání hornin a touto cestou se olovo dostává do lidského potravinového řetězce. Olovo je zastoupeno ve výfukových zplodinách. (Zde na jedné straně sice klesl jeho podíl coby antidetonační přísady do benzínů, ovšem na druhé straně neustále narůstající množství automobilů množství olova ve zplodinách vyrovnává téměř na úroveň před zavedením katalyzátorů a tzv. emisních limitů.) Dalším zdrojem kontaminace olovem jsou zastaralé vodovodní rozvody. Staré nátěry omítek a malby. Staré nádoby, vybavení studní. Cigaretový dým obsahuje sloučeniny olova. Nicméně olovo je možné najít i v některých potravinových doplňcích a prostředcích tzv. tradiční asijské medicíny. Ty mohou obsahovat vysoké koncentrace olova! Dále je olovo zjištěno i v některých kosmetických přípravcích. A v neposlední řadě se riziko kontaminace olovem zvyšuje nezodpovědným nakládáním s odpady. Tedy tehdy, když jsou nepotřebné věci obsahující olovo (akumulátory, barvy, střelivo, keramické výrobky, stará potrubí, nádobí atd) vyhazují do směsného odpadu (nebo na stále ještě oblíbené černé skládky). Jelikož v ČR se odpad skládkuje pro budoucí generace, olovo na skládkách může kontaminovat okolní půdu (bez ohledu na to, co tvrdí majitelé skládek a zastánci skládkování).
Podceňovat negativní vliv olova na lidský organismus je přinejmenším pošetilé. Jeho vlastnosti kumulativního jedu z něj dělají nebezpečnou látku a stykem s ní by se měla každá rozumná bytost v co nejvyšší míře vyvarovat.
