top of page

Jakou hodnotu má oprava?


Budeme-li si chtít vyjádřit „hodnotu opravy“ elektrospotřebiče v penězích, je to vlastně velmi jednoduché. Oprava má hodnotu ceny nového výrobku minus cena za opravu (popř. náhradní díly). V širších souvislostech však oprava prodlužuje životnost produktu. V této jednoduché větě jsou ukryta hned dvě zásadní fakta, která mají význam pro tzv. oběhové hospodářství.

1. Prodloužením životnosti produktu odpadá výroba produktu nového a energie, materiály a odpady, které s jeho výrobou souvisejí.

2. Je oddálen okamžik, kdy se produkt stane odpadem. A s tím související činnosti, které opět produkují odpady a spotřebovávají energie.


Jistě, budeme-li hovořit o jedné nefunkční televizi, nebude to znít velkolepě. Ovšem zkuste si představit, že takových televizí, které budou na celém světě opraveny – tudíž jim bude prodloužena životnost – bude řekněme pár tisíc týdně. Hodnota opravy má tedy i tento zásadní význam. Snižuje množství energie a odpadů spojených s výrobou a likvidací vyřazených zařízení.


Je opravitelnost luxus?

V současnosti je opravitelnost výsadou drahých elektrospotřebičů vyšších tříd. U těch by neopravitelnost taková, jakou známe z produktů masové výroby, výrobcům zřejmě neprošla. Ovšem v oblasti masově vyráběné spotřební elektroniky se neopravitelnost stala více méně samozřejmostí. Systém je nastaven tak, že se spotřebiteli nevyplatí produkt nechat opravit (je-li jeho oprava vůbec možná) a je pro něj výhodnější (nebo jednodušší) pořídit si nový. Tomuto neudržitelnému systému se přizpůsobili i prodejci, kteří začali nabízet bleskové výměny zboží. Zboží je jednoduše vyměněno a je na místě domnívat se, že vrácený porouchaný produkt, který je vrácen výrobci nebo distributorovi, je zlikvidován. Například Amazon byl přistižen při likvidaci neprodaného zboží. ZDE.


Zatímco pro spotřebitele je oprava svým způsobem výhodná a pro tzv. životní prostředí prospěšná, pro prodejce, distributory a výrobce představuje spíše pravý opak. Výrobci (a prodejci) jsou nuceni poskytovat zákonem stanovenou záruční dobu, po kterou za výrobek svým způsobem ručí. Poskytnout opravu, výměnu. Nicméně po uplynutí této záruční doby (a po celou zbylou dobu životnosti) je legislativa benevolentní. Až na konci životnosti nutí výrobce převzít za produkt odpovědnost v rámci tzv. zpětného odběru, což tito řeší prostřednictvím kolektivních systémů. Záleží proto vždy na konkrétním distributorovi nebo výrobci, jak se k problematice možnosti opravy postaví. Renomované značky pro tyto účely provozují (většinou prostřednictvím třetích stran) tzv. značkové servisy. Problém však způsobují především laciné neopravitelné neznačkové šunty, které jsou spolu s tzv. zpětnou nekompatibilitou a trendovostí příčinou toho, že elektroodpad je jednou z nejrychleji rostoucí oblastí co do množství.


Regulovat nebo nechat být?

Alarmující množství problematického elektroodpadu zaujalo po několika dekádách i bruselské úředníky. Očekává se, že Brusel bude výrobce nutit, aby dávali k dispozici schémata nutná pro opravu a náhradní díly, aby opravářům umožnili bezproblémovou opravu. Vznikl projekt Zelená Evropa. Pokud Brusel nerozpoutá zbytečné regulační a donucovací peklo, je na místě se domnívat, že opravárenský byznys, podobně jako remanufacturing, se stane přirozenou součástí oběhové (cirkulární, udržitelné nebo jakékoli podobné) ekonomiky. Například jen u nás již vznikl projekt Opravárna, který ukazuje, že provoz opraven může mít životaschopný obchodní model. K jeho podpoře v prostředí svobodné ekonomiky stačí málo. Podobně jako v oblasti recyklace i v oblasti opravárenství jde o možnost snížené sazby DPH nebo nižší zdanění práce v opravárenském průmyslu. Tak nebo tak podpora opravárenského odvětví by však neměla být měřena jen a jen v ekonomické rovině, protože v konečném výsledku jde o víc.

V oboru opravárenství může vzniknout nezanedbatelný počet pracovních míst.

Jaké jsou základní předpoklady pro funkčnost opravárenského odvětví

Předně výrobci musejí akceptovat fakt, že jejich přístup je v současnosti neudržitelný a změnit principy, na kterých funguje jejich výroba (jak a kde), strategické uvažování a komunikace směrem ke spotřebiteli (environmentální zodpovědnost). V současnosti si něco podobného nedokážeme představit a posun v této oblasti přijde patrně až s generační obměnou na nejvyšších postech v korporacích. Byť přiznejme si, mnohé nové startupy a firmy se chovají v principu stejně, jako archaické korporace. Takže kdo ví, máme-li v dohlednu řešení. A systém, který má páky na ovlivnění trhu, by měl zvolit formy motivační a nikoli tradičně restriktivní a donucovací. Poslední těžko ovlivnitelnou částí celé problematiky je spotřebitel. Uvyklý současnému stavu, který mu vyhovuje. Spotřebitel, který je citlivý na cenu, kterou má zaplatit, avšak často zcela lhostejný k tomu, jakou cenu budou za jeho chování v přítomnosti platit generace v budoucnosti. Tento spotřebitel bude rozhodujícím prvkem. Bude ochoten připlatit si na kvalitnější a opravitelné zboží? nebude líný dojít s porouchaným produktem do opravny? Spotřebitel může být kamenem úrazu.


Takže, jaká je tedy hodnota opravy? Může se zdát zanedbatelná v prostředí jedné domácnosti. A naprosto zásadní v globálních rozměrech.


Kam dál?


-mhb-



Comentários


Os comentários foram desativados.
bottom of page