Neudržitelný módní přelud


Předně, co je to vlastně móda? Je to termín, kterým označujeme styly oblečení, účesu, doplňků (a podobně) v kontextu dané doby. Jinak řečeno co se kdy nosí a bude nosit. Jenomže móda se nedefinuje jen tak sama od sebe. Definují ji lidé. A definují ji ne proto, aby byl svět krásnější, ale proto, aby lidé nakupovali ve víře, že to, co kupují, je módní. Nebo „trendy“, chcete-li. Bez odbytu by dnes žádná móda neexistovala a byla by výsadou jen těch nejbohatších. Neexistovaly by módní řetězce. Ale ani slevy a výprodeje. A především bychom nečelili gigantickému problému s odpadním textilem, který nedokážeme a neumíme zpracovat tak, aby toto zpracování dávalo smysl a nezatěžovalo naše životní prostředí stejně, jako ho zatěžuje jeho výroba a doprava. Může za všechno móda? Kdepak. Její derivát. Konfekce. A konfekce nemá s módou nic společného. Je to obyčejný byznys s oblečením. Levně ve velkých sériích vyrobit – s marží prodat. Ponechme tedy stranou módu horních deseti tisíc, nebo zakázkovou krejčovskou výrobu. Pojďme si popovídat o konfekci. Tedy tom, co na sebe každý den navlékáme v dobré víře, že jsme in.

Textilní průmysl neprovozuje formu zpětného odběru použitého zboží

Naprostá většina textilní produkce velkých firem nemá se značkami a zemí jejich původu mnoho společného. Může se klidně stát, že se k vám dostane tričko renomované americké firmy, kterého se ruka Američana ani nedotkla. Ale dotkla se ho ruka dělníka v Bangladéši, Vietnamu, Číně. A jelikož pracovní síle v těchto zemích zdražuje, brzy to bude ruka dělníka odněkud z Afriky. To logo na tričku je jen takzvaný „branding“, který nám má tričko vyrobené kdesi v Asii prodat jako skvělý americký produkt.


Konfekční móda je designéry navrhována s předstihem. To, co si budete kupovat příští rok, to se již dnes vyrábí. A kouzlem marketingu bude právě příští rok „in“ jako nová kolekce. Je to jednoduché. Aby fabriky mohly vyrábět, musejí mít objednávky co nejdříve. Nejde tedy o módu, ale obyčejné obchodní plánování, ke kterému jsou přizváni designéři.


Mimochodem v našich končinách se oblečení stalo symbolem sociálního postavení někdy za vlády posledních Přemyslovců. Do té doby mělo jen tělo chránit. Či lépe řečeno zahalovat – podle tehdejších církevních nařízení. Dnes se běžní lidé snaží vylepšit si svůj sociální status právě logy renomovaných značek. Čím větší, tím lepší. Což je komické, protože skutečně luxusní výrobky naopak dělají loga decentní. Kdo to ale ví, že? :-)


Přitom to, jak vypadáme, není věcí módy nebo trendu. Je to věcí vkusu. A upřímně, vkus a móda jsou dvě diametrálně odlišné věci. Máte-li vkus, dokážete si vytvořit vlastní styl, který nepodléhá všeobecně vnímaným pravidlům. A je v principu jedno, co na sobě máte. Navléknete-li se v dobré víře do předražených kousků podle posledních doporučení Esquiru nebo Elle posílíte sice krátkodobě svůj sociální status, ale to je tak vše.

Na bavlníkové plantáže se prý spotřebuje až 25 % světové produkce pesticidů

Textilní produkce není dlouhodobě udržitelná. Stojí však na pevných základech konzumu a lidské potřebě vypadat dobře. Nechává za sebou tuny emisí skleníkových plynů, statisíce litrů odpadních vod a nebezpečných odpadů. Zdevastované půdy. A jako sladkou tečku absenci jakékoli formy zodpovědnosti za vysloužilý textil ze strany výrobců. Chcete se na takovém přístupu podílet? Pak máte na výběr z bezpočtu světových módních značek, jejich byznys je na tomto přístupu postaven. A pamatujte, čím víc pruhů, tím víc addidas.


Více o textilu ZDE.

Jak se recykluje textil? ZDE.

  • Wix Facebook page
  • Instagram Social Icon
trideniodpadu.cz kontakt

© 2007 - 2020 TŘÍDĚNÍODPADU.CZ | CONCEPT42

Tento web není dotovaný z veřejných zdrojů.

Kniha 7 pádů dpadu