Velká tenisková katastrofa Nike

Tenisky Nike jsou všude

Už je to bezmála třicet let, kdy se do environmentálních dějin zapsala nehoda, která dnes bývá označována jako „The Great Nike Shoe Spill“. Na začátku devadesátých let se o ní mimo anglosaský svět příliš nemluvilo. Internet tehdy prakticky neexistoval a zprávy se šířily pomaleji než dnes. Přesto se tento incident stal jedním z kuriózních, ale zároveň poučných příkladů toho, jak se lidské výrobky mohou stát součástí mořských ekosystémů — a někdy dokonce i vědeckého výzkumu.

Na konci článku ještě zmíníme podobnou environmentální „příhodu“, za kterou stojí ztracený kontejner s kostičkami stavebnice LEGO, nebo hygienickými rouškami.

Moderní kontejnerové lodě patří mezi největší dopravní prostředky, jaké kdy lidstvo postavilo. Ty největší dnes dokážou převážet více než 20 000 kontejnerů najednou.

Jeden standardní přepravní kontejner přitom pojme přibližně 25 až 30 tun zboží. Pokud by se do moře dostalo například 50 kontejnerů, znamená to, že se do oceánu může během jediné nehody dostat více než 1 000 tun nákladu.

Nákladní loď Hansa Carrier

Zatracená bouřka

Nákladní loď Hansa Carrier, plující z Jižní Koreje do Spojených států, se 27. května 1990 dostala jižně od Aljašského poloostrova do silné bouře. Téměř dvousetmetrová loď nápor vln sice ustála, ale během bouře spadlo do moře 21 přepravních kontejnerů.

Podobné události nejsou v kontejnerové dopravě úplně výjimečné. Většina kontejnerů při takových nehodách klesne ke dnu i se svým nákladem. V tomto případě se však několik kontejnerů otevřelo a jejich obsah skončil ve vodě.

Z kontejnerů se tehdy do oceánu dostalo přibližně 60 000 až 80 000 párů sportovních bot značky Nike.

Přepravní společnost ani výrobce bot incident nijak zvlášť nekomentovali. Pro dopravce šlo o pojistnou událost a výrobce obuvi zřejmě neměl důvod věc medializovat. Navíc je třeba připomenout, že v té době ještě téma plastového odpadu v oceánech nebylo tak citlivé jako dnes.

Nečekané dary moře

Jenomže už v listopadu téhož roku se muselo s pravdou ven. Už během podzimu roku 1990 se začaly první boty objevovat na pobřeží Washingtonu, Oregonu a Britské Kolumbie. Bylo zřejmé, že nejde o běžný odpad — šlo o zcela nové tenisky.

Brzy se z nich stal kuriózní obchodní artikl. Lidé je sbírali na plážích a prodávali nebo vyměňovali při takzvaných „swap“ akcích. Říká se, že boty z Hansy bylo možné koupit přibližně za čtvrtinu běžné ceny.

Tenisky se postupně objevovaly i na dalších místech severního Pacifiku, protože je mořské proudy unášely tisíce kilometrů daleko.

Odhaduje se, že ročně se v mořích a oceánech ztratí přes 10 000 přepravních kontejnerů

Přínos v neštěstí

Když se ukázalo, že tenisky jsou rozptýleny po obrovské oblasti oceánu, začali si oceánografové uvědomovat, že by tato nehoda mohla posloužit jako neplánovaný experiment.

Do té doby se pohyb mořských proudů zkoumal pomocí bójí nebo pomocí vzkazů v lahvích, které byly záměrně vypouštěny na moře. Obě metody byly relativně nákladné.

Ztracené tenisky však představovaly tisíce „plovoucích markerů“, jejichž místo ztráty bylo známé.

Oceánograf Curtis Ebbesmeyer začal shromažďovat informace od lidí, kteří boty nacházeli na plážích. Kontaktoval takzvané beachcombers — lidi, kteří se systematicky věnovali sběru předmětů vyplavených mořem. Spolu s oceánografem Jimem Ingrahamem pak využil tyto informace k vytvoření modelu, který pomohl lépe porozumět pohybu mořských proudů v severním Pacifiku.

Kolik kontejnerů vlastně končí v moři?

Podle odhadů Světové rady lodní dopravy (World Shipping Council) se dnes ročně ztratí na moři zhruba 1 000 až 1 500 přepravních kontejnerů.

V extrémních letech, kdy dochází k velkým bouřím nebo lodním nehodám, může být toto číslo výrazně vyšší.

Moře plné kostiček stavebnice LEGO

Podobná kuriózní událost se odehrála i v roce 1997, kdy nákladní loď Tokio Express během bouře u pobřeží Cornwallu ztratila několik kontejnerů.

Jeden z nich obsahoval přibližně 5 milionů dílků stavebnice LEGO — mimo jiné malé plastové chobotnice, potápěčské vybavení nebo ploutve.

Kostičky se postupně začaly objevovat na plážích ve Velké Británii a některé z nich jsou nacházeny dodnes.

Tato nehoda mimochodem ukázala, jak extrémně odolný materiál Lego používá. Kostky jsou vyrobeny z plastu ABS (akrylonitrilbutadienstyren), což je velmi pevný technický plast používaný například i v automobilovém průmyslu.

I po desítkách let v mořském prostředí zůstávají tyto dílky funkční. Pouze jsou mechanicky obroušené. A právě tímto mechanickým rozpadem vznikají mimo jiné i mikroplasty.

Roušková kalamita

Další podobná událost se odehrála poměrně nedávno. Kontejnerová loď APL England během silné bouře v květnu 2020 při plavbě z Číny do australského Melbourne ztratila více než 50 kontejnerů.

Náklad, který se z některých kontejnerů uvolnil, začalo moře postupně vyplavovat na australské pláže. Kromě elektroniky, plastových výrobků a obalů se mezi odpadem objevilo také velké množství jednorázových ochranných roušek, které byly v té době přepravovány po celém světě kvůli pandemii.

Tyto události nám připomínají jednoduchou věc: oceány nejsou jen místem, kam se dostává odpad z pevniny. Někdy se do nich dostane i náklad, který měl původně skončit v obchodech. A mořské proudy pak už jen rozhodnou o tom, kde ho znovu potkáme.

Zdroje: BBC, Randy Fry, The Seattle Times, The Guardian, časopis Odpady.

---