Úklid veřejných komunikací. Vidět uklizené? Nebo vidět, že se uklízí?

Úklid musí být vidět

Zdá se. Zatímco jeden by předpokládal, že je třeba vidět to, co se uklidilo, okolo sebe spíše vídáme to, jak se to uklízí. Anebo ještě jinak: uklízí se tak, aby bylo co nejlépe vidět, že se uklízí.

Smlouvy mezi městy a úklidovými a odpadovými firmami nejsou uzavírány na „drobné“. Jen například hlavní město Praha vynakládá ročně na údržbu komunikací, zimní a letní úklid, svoz odpadu a péči o veřejnou zeleň částky v řádu miliard korun. Samotný rozpočet Technické správy komunikací a městských společností typu Pražské služby nebo AVE se pohybuje každoročně ve vysokých stovkách milionů až jednotkách miliard korun. A to mluvíme pouze o Praze.

Pražské služby například ročně sveze zhruba 200–250 tisíc tun směsného komunálního odpadu a další statisíce tun tříděných složek. Město obhospodařuje tisíce kilometrů komunikací a stovky hektarů zeleně. V takovém rozsahu už nejde o pár košťat a hrábí.

Za tyto peníze se musí „něco dít“. A tak se děje.

Viditelný výkon

Snaha firem, které úklid provádějí, je často zaměřena na viditelné plochy. Hlavní třídy, centra měst, okolí radnic. Naopak zákoutí, svahy podél silnic, plochy za zastávkami nebo u sběrných hnízd tříděného odpadu dokážou hromadit odpad dlouhé týdny.

Stačí projít kolem některých kontejnerových stání – přetékající plast, rozfoukaný papír, bioodpad vysypaný vedle nádoby. Statistiky měst sice vykazují zvyšující se podíl třídění (v Praze přes 40 % komunálního odpadu), ale kvalita obsluhy jednotlivých stanovišť je velmi proměnlivá.

Sekání, foukání, kropení

Kontraproduktivní může být i věčné sekání trávy. Praha ročně poseká tisíce hektarů travnatých ploch. V posledních letech sice město zavádí režim tzv. mozaikového sečení a podporuje květnaté louky, ale stále převažuje estetika „anglického trávníku“. Časté sečení má prokazatelný vliv na biodiverzitu – mizí hmyz, s ním ptactvo.

A pak jsou tu fukary. Hlučné stroje, které rozvíří listí i prach. Některé studie ze zahraničí upozorňují, že mechanické foukání může zvyšovat koncentraci jemných prachových částic v ovzduší. Přesto je podzimní symfonie benzínových fukarů každoroční jistotou.

Podobně působí plošné čištění komunikací, kdy je v ulicích zakázáno parkovat, aby se půl dne mohla producírovat technika. Dříve to zvládla parta lidí s košťaty. Dnes je úklid technologicky sofistikovanější a především noční můrou pro řidiče.

A kropení silnic v létě? V Praze se k tomuto účelu používá převážně užitková voda, nikoli pitná. Má omezovat prašnost a snižovat teplotu povrchu komunikací. Přesto působí zvláštně, když ve městě řešíme sucho a zároveň sledujeme cisterny, jak tropí asfalt, zatímco nedaleký parčík ne.

Proč se v létě kropí silnice?

Důvody jsou tři. A upřímně, je to takový placebo efekt, protože účinek všech třech důvodů je velmi krátkodobý.

Snížení prašnosti

Horké a suché období zvyšuje množství prachových částic (PM10, PM2,5), které se víří z povrchu komunikací. Kropení:

• váže jemný prach k povrchu

• krátkodobě snižuje koncentraci částic ve vzduchu

• omezuje jejich víření projíždějícími auty

Efekt je ale dočasný – obvykle v řádu hodin.

Ochlazování povrchu

Asfalt může mít v létě klidně 60–70 °C. Voda při odpařování odebírá teplo (tzv. latentní teplo vypařování), což:

• krátkodobě snižuje teplotu povrchu

• mírně ochlazuje okolní mikroklima

• omezuje přehřívání městského prostředí

Jde o malý, lokální efekt – není to řešení klimatické změny, ale může to snížit extrémní teplotní špičky.

Přízemní ozon

V horkých a slunečných dnech vzniká tzv. přízemní (troposférický) ozon, který vzniká chemickými reakcemi oxidů dusíku (NOx) a těkavých organických látek (VOC) za přítomnosti slunečního záření.

Vyšší teploty = rychlejší chemické reakce = více ozonu.

Kropení může:

• mírně snížit teplotu povrchu a okolního vzduchu

• omezit víření prachu, na jehož částicích mohou některé reakce probíhat

Nejde o přímé „hašení ozonu“, ale o snahu zmírnit podmínky, které jeho tvorbu podporují. Efekt je opět krátkodobý a lokální.

Používá se ke kropení silnic pitná voda?

Ne. Alespoň v Praze ne. Používá se užitková voda, voda z hydrantů, případně technologická voda z čistíren

Ekonomika pocitu

Města uklízet musejí. Hygiena, bezpečnost, průjezdnost, veřejný pořádek. To nejsou zanedbatelné věci. Jenže úklid se někdy stává „show pro obyvatele“, které s sebou přinášejí jen nepříjemnosti.

Ročně se v českých městech vydávají miliardy korun na to, aby veřejný prostor vypadal uklizeně. A často skutečně uklizený je. Jenže někdy se zdá, že se neuklízí primárně proto, aby byl pořádek, ale aby byl vidět výkon.

Dramaturgie úklidů je dokonalá. A ne levná. Nicméně zarážející se, jak málo jsou instalována sběrná místa na tříděný odpad. Například v Pražském Karlíně mizí a těch několik zbylých stanovišť je během chvilky plných (článek ZDE). Instalují se nepraktické podzemní kontejnery (článek ZDE). Ale to je Praha 8. Kapitola sama pro sebe. Stejně tak v této čtvrti mizí odpadkové koše a povalující odpadky jsou součástí koloritu této luxusní čtvrti... jak tvrdí letáky developerů, kteří tuto čtvrť již zcela ovládli (spolu s přilehlým Rohanským ostrovem).

A pokud budeme hovořit o odpadech a ochraně životního prostředí, jde mnohdy právě o ty pocity. O pocit čistoty. O pocit kontroly. O pocit, že se něco dělá.

Pocity mají zvláštní moc. Dokážou přehlušit hluk fukaru i rachot zametacího vozu.

#odpady #úklid