top of page

Kontejnerová gramotnost je dobrá. A co dál?


K tomu to příspěvku mne inspiroval článek o závěrech znalostního kvízu, které provedlo uskupení dTest. Zmínka o tomto kvízu byla otištěna v časopise Odpady z října 2016. Podle tohoto kvízu toho lidé vědí o třídění odpadu hodně. Kvíz ověřil, jak hluboké vědomosti mají Češi ohledně zařazování nejrůznějších druhů odpadu do správných kontejnerů. Výsledky jsou prý dobré, byť jen 5 % dotazovaných vyplnilo kvíz bez chyby. Potíže měli dotazovaní se žárovkami a bezpečnostním sklem. Tento kvíz plný chytáků vyplnilo na patnáct tisíc respondentů (a samozřejmě si s ním užili spoustu zábavy... a tak). Informace bezesporu radostná. Češi vědí, kam co vyhodit. To je po dvaceti letech možnosti třídění skutečně skvělé. Kontejnerovou gramotnost máme dobrou. Ovšem co dál?

Dovolte něco málo cynismu. K čemu takové kvízy jsou dobré v době, kdy si můžeme cokoli, co nevíme, vyhledat na tom internetu, nebo se zeptat. Pojďme postrčit zaběhnutý úzus o tom, že když něco nevím, jsem hlupák, do roviny: když něco nevím, zjistím si to. Existujeme v době, kdy informace jsou velmi snadno dostupné.


Je zjevné, že zvyk třídit odpad je na své hranici. Stal se pro mnohé samozřejmostí. Naopak jiní se tříděním prostě zabývat nebudou. Lhostejno z jakých důvodů. Stejně tak už víme, že statistické údaje by rády viděly to, že mladší generace třídí odpad a ty generace starší nikoli. Není tomu tak. Ochota třídění odpadu nemá moc společného s věkem. Ani se vzděláním. Ani s bydlištěm. Budu-li se držet archaického dělení společnosti. Je to věc osobní zodpovědnosti, která se různí napříč populací. A nelze ji generalizovat. Tedy ono to samozřejmě lze, ale jen pro zjednodušené statistické účely. Nikoli pro praktické (viz Felix Holzman a jeho skeč o statistice).

Přemýšlení na toto téma bychom měli posunout od relativně bezkonfliktního středu na to, co je před tříděním odpadu, a co nastává po něm. Jinak řečeno na zdroje odpadu a na jeho likvidaci (recyklaci, zpracování atd.). Jistě, i tyto informace jsou relativně snadno vyhledatelné na internetu. Ovšem na rozdíl od kontejnerové gramotnosti mají mnohem širší význam. Získání těchto informací, jejich zhodnocením a implementací do vlastního rozumu, totiž můžeme ovlivnit víc, než jen výsledky kvízu dTestu (bez urážky).


Průmysl není žádné zlo. Je to systém, který jen reaguje na poptávku. A poptávka vzniká buď sama od sebe, nebo ji usměrňuje mix marketingové komunikace, trendy a inovace. Vězte, že přes polovinu nových nákupů jiného než rychloobrátkového zboží (potraviny, drogistické zboží atp.) činíme nikoli z potřeby, ale následkem výše uvedených procesů. Samostatným, avšak neméně důležitým faktorem je samozřejmě cena. Tím nemám na mysli cenovku nebo akce, ale cenovou dostupnost zboží pro konečného spotřebitele. A na druhé straně efektivní výrobu s minimálními náklady. My spotřebitelé nejsme nic jiného, než konec ekonomicky fungujícího řetězce, který drží pohromadě vlastně jen díky nám. Pokud jsem se výše zmíňoval o zásadním významu osobní zodpovědnosti, je to právě tahle osobní zodpovědnost, která může ovlivnit to, kolik odpadů vytřídím (nebo nevytřídím). Budu-li nakupovat bez obalů, nosit si vlastní tašku na nákupy, nenechám se zlákat pofidérními akcemi na sezónní výprodeje, neuvěřím, že ten nový mobil s foťákem o rozlišení, které zaznamená jen holub, musím mít, stejně jako novou televizi, protože ta moje už není dost smart... pak logicky dokáži omezit to, kolik odpadu vyprodukuji. Nebo snad ne?


Ale odpad jsme systémem nuceni produkovat. Pokud ho třídíme – bez ohledu na to, jak bychom uspěli v kvízu dTestu – měli bychom alespoň letmo zaregistrovat to, že třídění odpadu není recyklace. Tedy blud, který je velmi často používán. Viz hesla recyklujte s námi. To je s prominutím heslo velmi zavádějící až pitomé. Třídění odpadu je forma sběru odpadu. Recyklace je technologický proces zpracování odpadu. Jsou to dvě zcela odlišné činnosti, které jsou pouze systémově propojené. Tím, že vhodíte PETku do kontejneru (víme jakého, že?) ji nezrecyklujete. Pouze ji vytřídíte z odpadového toku určeného ke spálení (nebo skládkování). Vhozením do kontejneru by teoreticky mohla naše starost o odpady končit. A bohužel mnohdy i končí. Vhozením do kontejneru se zbavujeme své zodpovědnosti za odpad a máme dobrý pocit. Fajn, proč ne. Zkusme ale přesunout svou pozornost alespoň na chvíli na to, co se stane po tom našem třídění odpadu do správných kontejnerů.


Potom, co odpad vhodíme do kontejneru, by měla následovat jeho recyklace. Tak praví logika, agitka i naše víra. Je tomu tak? Ne vždy. Zapomeňme na to, že by se vytříděné odpady někam svážely na skládky, jak praví jedna z urban legends. Odpad dnes představuje finanční hodnotu. Ovšem jde zde o to, že ne všechny druhy tzv. recyklovatelných materiálů skutečně recyklovat lze. Víme, že recyklovat lze papír. Ale třeba papír s povrchovou úpravou recyklovat nelze. Víme, že lze recyklovat plast. Ovšem ne zcela každý. Věříme, že lze recyklovat textil. Což je možné jen v minimální míře. Věříme, že lze recyklovat elektroodpad. To je v principu nesmysl. Recyklovat lze jen materiály, které obsahuje. A to ještě ne všechny. Zkrátka recyklace toho, co vytřídíme, je možná jen tehdy, splní-li se několik předpokladů. a) jednodruhovost vstupního odpadu, b) množství, které zajistí rentabilní provoz, c) dostatečné množství kapacit, c) odbyt. A v neposlední řadě je dobré vědět, že každá recyklační linka funguje v principu stejně, jako každá jiná fabrika. Spotřebovává energii, vodu a generuje své vlastní odpady. Tříděním odpadu tak poskytujeme materiál pro další výrobu, u které se předpokládá, že bude mít nižší zátěž na tzv. životní prostředí. A to je fajn.

Podle mne v dalším kvízu dTestu by bylo fajn ptát se Čechů na to, jestli vědí, co se děje před tím, než se odpad třídí. A následně potom, co odpad vytřídí. Věřím, že výsledky už nebudou tak radostné. Ne, neberte tenhle příspěvek jako kritiku aktivity dTestu. Ostatně na začátku jsem zmínil, že mi jejich kvíz byl inspirací pro další zamyšlení. Berte ho jen jako poukázání na naivitu celé té anabáze s kontejnerovou gramotností v době, kdy máme ty internety.

Autor je majitelem portálu trideniodpadu.cz

bottom of page