Plasty v oceánech – Plasticus Maritimus


Pro nás suchozemce je problematika plastových odpadů v mořích a oceánech více méně tématikou ryze teoretickou. S „plastem mořským“ se setkáme tak maximálně během dovolené a zbytek informací čerpáme z více či méně spolehlivých internetových zdrojů. Ale i tak v nás plastový odpad v mořích vzbuzuje emoce. Nikdo nemůže tvrdit že ví, kolik plastového odpadu v mořích je. A kolik ho ještě přibude. Všechna čísla jsou jen odhady a dohady. Odhlédneme-li od čísel a statistik, věc je jasná: plast nemá ve vodních ekosystémech co dělat. A je tam. A je ho tam hodně. Víc než hodně. Na otázky týkajících se problematiky odpadních plastů v mořích a oceánech ve své knize Plasticus maritimus hledá odpovědi a řešení bioložka Ana Pêgo.


Říká se, že každou minutu skončí v oceánech v přepočtu jeden plný kamion plastu

Když byla portugalská bioložka Ana Pêgo malá, hrávala si na pláži. Pozorovala příliv a odliv a sbírala zkameněliny. Postupem času si uvědomila, že se v písku čím dál častěji objevuje nový druh: plast. Ana chtěla varovat před jeho dopady na život na planetě, a tak se rozhodla tento druh sbírat a pojmenovat ho. Nazvala ho „Plasticus maritimus“ a vytvořila projekt, jehož cílem bylo zvýšit povědomí o uvážlivějším používání plastů.

Plasty představují až 80% celkového odpadu v mořích a oceánech

Kniha je koncipovaná vlastně jako učebnice. Postupně uvádí čtenáře do problematiky plastů a jeho neustále se zvyšující množství v mořích. Vysvětlí nezastupitelnou roli mořských ekosystémů pro existenci života. Co osobně považuji za zásadní je to, že se autorka na plasty nedívá jako na nepřítele, ale přistupuje k těmto umělým hmotám objektivně. Upozorňuje, že za alarmující situací se znečištěním moří a oceánů stojí především člověk. V knize se dozvíme, jaké všemožné předměty moře vyplavilo na pobřeží a seznámí nás s možnostmi, jak můžeme v rámci svých omezených možností přispět alespoň k minimálnímu snížení množství plastového odpadu, který produkujeme. Nevyhýbá se skutečnosti, že o plastovém odpadu (a odpadech všeobecně) nemáme příliš velké povědomí a že právě naše nevědomost je často příčinou toho, že s plasty zacházíme tak, jak s nimi zacházíme. Stejně tak faktu, že se globálně skutečně zrecykluje jen mizivé množství plastového odpadu. A mezery, které v této oblasti většina z nás má, se snaží většinou objektivními informacemi zaplnit.


Až 70 % kyslíku, který dýcháme, pochází z mořských organismů

Proč byste si měli knihu „Plasticus maritimus“ přečíst?

Protože knížek, které se obšírně a především objektivně zaobírají plastovým odpadem, a byly by srozumitelné běžnému čtenáři, není příliš. A Plasticus maritimus má jednu zásadní přednost. Za autorku mluví její osobní zkušenost přímo z „místa činu“. Ačkoli je Ana mořskou bioložkou, zároveň se považuje za „beachcombera“. Tedy člověka, který nejen že se snaží čistit pláže, ale zároveň se zajímá i o původ těchto materiálů. Lze tak říci, že odbornost teoretickou dokáže zkombinovat se zkušeností praktickou.


Za famózní považuji formu, která je srozumitelná pro mladé čtenáře, ale i pro ty, kteří preferují poněkud „odbornější“ podání. Troufám si tvrdit, že kniha Plasticus maritimus může být vynikajícím doplňkem školní výuky. Přinejmenším na základních školách a pedagogům, kteří tuto tématiku s dětmi probírají, ji mohu vřele doporučit. Přinejmenším pro zpestření výkladu.


Knihu „Plasticus maritimus“ si kupte přímo u vydavatele (Jakost) ZDE.




Materiály zveřejněny se souhlasem vydavatele.