Co je to ropa
Ropa je uhlovodíková droga, která vše uvádí do pohybu, na který si naše civilizace vytvořila zhoubný návyk a z toho pramenící závislost. A jako každý závislý tvor se i naše civilizace utěšuje optimistickými frázemi o tom, že na tom se svou závislostí není tak špatně. Až dojde ropa, najdeme si přece snadno nějaký jiný zdroj energie. Ze své závislosti se přeci, když budeme chtít, dostaneme. Ale stejně jako třikrát léčený alkoholik víme, že jen blafujeme, aby nám ještě někde zase nalili.
Naše závislost na ropě není jen závislostí na uhlovodících. Je závislostí na monstrózním systému, který je na ropném průmyslu vybudován a v neposlední řadě i našem osobním pohodlí. Chemický průmysl, automobilový průmysl, textilní průmysl, potravinářský průmysl, doprava ... to jsou obory, které jsou na ropě ropě závislé. A tisíce lidí, kteří v jsou v těchto oblastech zaměstnáni závislost na ropě ještě zvyšují. V dnešní době je pěstování většiny potravin bez přispění ropy nemyslitelné. Doprava tak, jak ji známe dnes, by bez ropy neexistovala. Až 95 % veškerého zboží by zmizelo.
Jak vzniká ropa
Ale pojďme se nejprve podívat co to vlastně ropa je. Učitelé přírodopisu nám kdysi tvrdívali (a věřím, že v našem pružném školském systému je tomu doposud), že ropa vzniká ze starých pralesů a mrtvých dinosaurů. Ropa je směsí tekutých přírodních uhlovodíků, které hluboko pod zemí vznikají z organických mikroorganismů. Představte si plankton, jehož životnost je pouhých několik dnů. Triliardy miliard zdechlinek klesají k mořskému dnu a za miliony let jejich mrtvolky vytvoří pás o několika centimetrů až po několik metrů. Nedostatek kyslíku a skutečnost, že mrtvolky planktonu jsou překrývány dalšími nánosy něčeho, zabraňují hnilobným procesům. Ovšem aby se z hřbitova planktonu stalo ložisko ropy je nutné, aby došlo k relativně rychlému poklesu mořského dna do vnitřku země ideálně tam, kde jsou vysoké teploty (70–140°C). Hovoříme zde o hloubkách mezi 2-3 kilometry. Tam může teoreticky dojít k chemickému procesu, během kterého se začne takzvaně „vařit“ ropa (při teplotách nižších se začne hromadit výbušný metan a naopak při teplotách vyšších vznikne plyn a organický uhlík). Z výše uvedeného je jasné, že vznik ropy je v podstatě souhra několika okolností a šťastných náhod. Ropa se v hlubokém podzemí vaří milióny let. Existuje zde ve formě miniaturních kapiček a je většinou smíchána s vodou. Takováto emulze pak začne trhlinami v hornině pozvolna stoupat směrem vzhůru. Stoupá velmi neochotně. Za jeden rok to může být jen několik málo centimetrů. Ale stoupá. Stoupající ropa se buď dostane na zemský povrch (kde se vypaří) nebo narazí na nepropustnou horninu, která zamezí jejímu dalšímu pohybu vzhůru a ... ejhle, ložisko ropy je na světě – zjednodušeně řečeno. Nejedná se ovšem o jakési podzemní jezero, ale spíše ohavnou rosolovitou hmotu. Vespod voda, uprostřed ropa (je lehčí než voda) a nahoře plyn (to má pro těžaře velkou výhodu protože navrtaná ropa je plynem sama vytlačována (znáte ty záběry z filmů, kdy se narazí na ropu, která začne stříkat?).
Existuje ještě jedna teorie o vzniku ropy. Říká se jí anorganická a ta vychází z předpokladu že ropa vznikla něčím na způsob vlivu přehřáté páry na karbidy těžkých kovů...ať už to znamená cokoli.
Stručná ropná historie
Kdysi dávno používali ropu staří Syřané jako stavební pojivo. Bystří Římané pak jako projímadlo a masážní emulzi. Kdyby u toho zůstalo, na ropě bychom se nestali závislí. Hlavním viníkem naší závislosti jsou teoreticky velryby. Jejich tuk se totiž po léta používal ke svícení a k úpravě kožešin. Jenomže velryb začalo ubývat a tak se najednou začala hodit ta podivná tekutina vyvěrající na zemský povrch při vrtání studní.
V roce 1859 se poprvé v dějinách lidstva zavrtal vrták do země a začala téct ropa. Velryby si na čas oddychly. O ropě se dozvěděl pan Rockefeller a společnost Standard Oil byla na světě. Amerika se stala na několik desetiletí ropnou velmocí. A ropa byla neuvěřitelně levná (což, ačkoli těžko uvěřitelné, je dodnes). 75 tehdejších amerických centů za barel.
Činorodý bratr intelektuálně založeného Alfreda, Ludwig Nobel, zanedlouho zahájil těžbu u břehů Kaspického moře. A tímto okamžikem se datuje konkurence mezi těžaři a zároveň nevybíravý způsob podnikání těchto společností. Vzniká společnost Royal Dutch Shell. Na scénu přichází British Petroleum. Technický průmysl začal rychle těžit z průmyslu ropného a technický pokrok užíval výhod, které přinesla ropa, plnými doušky. Již začátkem 19. století už byla přes polovina vytěžené ropy využívána k pohonu strojů a pára byla kaput. Ovšem bezohledné obchodní praktiky těžařských společností začaly přesahovat snesitelnou mez a právě ony stály za tím, že se Rockfellerovo ropné impérium po zásahu amerických úřadů rozpadlo. Jeho pád dal vzniknout dnes legendárním těžařským kolosům, které měly začátkem 50. let pod kontrolou téměř 90 % tehdy známých ropných zásob (Exxon, Mobil, Chevron, Texaco, British Petroleum a Shell.)
První ropný magnát byl Rockefeller. Druhý pak bratr legendárního Alfreda Nobela.
Kolik máme asi ropy?
Státy a firmy, které jsou na těžbě ropy závislé, budou vždy tvrdit, že ropy je dostatek. A to bez ohledu na reálný stav, který jim může být znám. Jsou na těžbě ropy závislé existenčně. Například Saúdská Arábie tvrdí, že je schopna pokrýt i nenadále zvýšenou poptávku po ropě. Přitom skutečností je, že za poslední dvě desetiletí nebylo na jejím území objeveno žádné nové zásadní ložisko ropy a největší část produkce saúdské ropy pochází z největších ropného pole světa Ghawar, které bylo objeveno někdy na počátku padesátých let, a které má svůj zenit za sebou. Na saúdské ropě je závislá existence této země a především její královské rodiny, do které zisky z ropy plynou. Jen pro zajímavost, samotní Arabové vidí ze své ropy zhruba jen čtvrtinu její ceny. Zbytek spolyká západní svět a jeho daňové systémy.
Druhý faktor je skutečnost, že ropa je obchodovatelná komodita a informace o jejich zásobách mohou (ale nemusí) být čistě spekulativního charakteru. Pokud by těžařská společnost oznámila, že v jejich ložiscích dochází ropa, akcie začnou vyvádět, a těžařská společnost by nejspíš zanikla nebo by ji pohltila jiná společnost.
O nedostatku ropy hovoří geologové, bývalí zaměstnanci těžařských společností a podobní podivíni. Rovněž existuje pojem "ropný zlom" (Oil Peak). Dost pravděpodobná teorie, podle které již těžba ropy nebude stoupat (není ji z čeho těžit), tudíž bude jen klasat.
Jisté je jedno. Ropy je dost nato, abychom se mohli ještě několik desetiletí bezstarostně radovat z naší závislosti na ni. Ale není ji zase tolik, abychom se nemuseli vážně zabývat tím, čím ji jednou nahradíme. Jen pro zajímavost. V současnosti se prý na světě denně spotřebuje přes 88 milionů barelů ropy.)
