top of page

Nerecyklovatelný recyklovatelný obal?


Nebezpečí výbuchu, piktogram na spreji

V oblasti třídění odpadů se často setkáváme s paradoxy, které nejsou na první pohled zcela patrné. Přitom v celkovém kontextu staví oblast recyklace do podivného světla, které za ní nechává přinejmenším stín pochyb. Na blogu již byla řeč o bizarní logice recyklace obalového skla. Dnes se v krátkosti podíváme na další paradox. Na vlastně nerecyklovatelný recyklovatelný obal. Jakkoli předchozí slovní spojení může znít divně, je realitou. Řeč bude o kovových tlakových obalech na kosmetiku. Obalech, ve kterých si kupujeme deodoranty, antiperspiranty, pěny na holení, barvy nebo osvěžovače vzduchu. Často s vírou, že tyto kovové obaly stačí vhodit do kontejneru na drobný kovový odpad. A věříme, že budou zrecyklovány.


Flamable, piktogram

ZAVÁDĚJÍCÍ ZNAČENÍ

Tlakové nádobky jsou sice vyrobeny z kovů, které lze zpracovat. To říká i trojúhelníková značka s číslem. Železné obaly mají v trojúhelníčku číslo 40 FE. Obaly z hliníku číslo 41 ALU. Čísla 42–49 jsou přiřazena dalším kovům. Takže kde je problém? Na obalu těchto kovových obalů najdeme i jinou značku. A sice červený kosočtverec a v něm symbol plamene. Co tento výstražný symbol znamená? Že jde o hořlavý plyn. Značka se nám snaží sdělit, že obsah obalu je hořlavý – rozuměj za určitých podmínek může explodovat. To je zapříčiněno hnacím plynem, který z obalu vytlačuje produkt. Deodorant, pěnu, barvu, vůni. Která ze značek je důležitější? Ta s plamínkem. Správně by se tyto obaly měly vyhazovat do nádob na nebezpečný odpad, protože v lahvičce vždy trocha obsahu zůstane. A zde je problém, protože kontejnery na „nebezpečný odpad“ jsou jen složitě dostupné. V této oblasti tedy vládne improvizace a zmatek.


Tyto obaly původně obsahovaly freony, které byly bezpečné. Avšak poškozují ozonovou díru. Problém s tlakovými nádobkami deodorantů, laků na vlasy nebo osvěžovačů vzduchu je v tom, že zbytkový hnací plyn může při lisování explodovat. S těmito obaly to není jednoduché.


Pokud si budete jisti, že tlaková nádoba je úplně prázdná (neobsahuje médium – nesyčí) je možné ji vhodit do kontejneru na kov. Pokud si jisti nejste, pak do směsného odpadu.


Jednodušší to je s tlakovými nádobkami s potravinářským obsahem, jako třeba šlehačky nebo různá dochucovadla ve spreji. Ty neobsahují hořlavé plyny a proto je možné je vhazovat do kontejnerů na drobný kovový odpad.

 

Aerosolový rozprašovač je kovová, skleněná nebo plastová nádobka určená pro jednorázové použití, která obsahuje stlačený, zkapalněný nebo rozpuštěný plyn pod tlakem, samotný nebo ve směsi s kapalinou, pastou nebo práškem. Je opatřena uzávěrem, který umožňuje vypouštění obsahu jako směs pevných nebo kapalných částic v plynu, ve formě pěny, pasty, prášku nebo v kapalném stavu.


Pojem aerosol byl pravděpodobně použit poprvé už v roce 1790. První patent pro aerosolový sprej byl udělen v Oslu v roce 1926 Ericu Rotheimovi. V roce 1939 získal Američan Julian S. Kahn patent na jednorázový sprej, který byl velmi primitivní.


Za vynálezce moderního spreje jsou považováni Američané Lyle Goodhue a William Sullivan. Jejich konstrukce byla patentována v roce 1943 a je předchůdkyní mnoha současných aerosolů. Masovou produkci aerosolů vyvolala potřeba armády USA ochránit svoje vojáky před komáry v Pacifiku během 2. světové války.

(Zdroj: MPO)

 
Obal deodorantu, detail, piktogram

Obaly, i když jsou z recyklovatelného materiálu, mají ovšem na sobě značku plamínku. Svým způsobem se tedy jedná o nebezpečný odpad (zjednodušeně řečeno). Je to podobné jako s municí. Obal je z materiálu, který lze zpracovat, ale problém je s obsahem. Některé organizace říkají, že je do kontejneru na drobný kovový odpad možné vhazovat „zcela vyprázdněné“ tlakové nádobky. Lze toho docílit? Možné to je. V kontejnerech se objevují i ne zcela prázdné obaly. Při následném drcení pak může dojít k tomu, před čím varuje značka s plamínkem. Proto je vhodné poslechnout si i druhou stranu, která říká, že tyto obaly do kontejnerů na drobný kovový odpad nepatří, protože budou stejně vyřazeny. A patří do odpadu směsného.


Problém je vhodné řešit na jeho začátku

... a ne na jeho konci, jak to často děláme. Přestaňme si proto lámat hlavu s tím, kam vyhodit prázdný nebo poloprázdný obal od holicí pěny, laku na vlasy nebo osvěžovače vzduchu. Pojďme se na problém podívat na jeho samotném začátku. Jistě, do čeho výrobci balí své produkty zatím ovlivnit nedokážeme. Vezmeme-li v potaz, že o tom, kolik odpadu vyprodukujeme a jaká bude naše takzvaná ekologická stopa, rozhodujeme v okamžiku, kdy si kupujeme zboží nebo službu, pak je řešení zjevné. Mnoho produktů, které běžně (ze zvyku) nakupujeme v problematických aerosolových obalech, má alternativy. Plasty, sklo. A v poslední době se můžeme setkat i s ekologickými obaly ze dřeva nebo papíru, jejichž ekologičnost je však přinejmenším sporná, protože tyto obaly nelze dále nijak smysluplně využívat. Jsou tak ekologické zdánlivě jen během aktu prodeje. Paradoxně nám tak nejlépe vychází tvrdý plast. Jde o kvalitní, snadno recyklovatelný materiál. Tlakové nádobky jsou jedním z archetypálních produktů, které se nedočkaly žádné zásadní inovace, která by zohledňovala, co se s nimi stane na konci jejich životnosti. Výrobci je používají proto, že mají k jejich produkci technické vybavení. A jsou praktické. Co se stane s miliony tun použitých obalů, je příliš netrápí.


Ne všechny spreje jsou ale hořlavé. Ty, které se využívají v potravinářství, jako šlehačka ve spreji, obsahují nehořlavé plyny. Ty je možné do kontejnerů na kovový odpad vhazovat.
 
Kniha Magnitudo, Kosmas

bottom of page