Aerosol – nerecyklovatelný recyklovatelný obal

Aerosolové obaly: recyklovatelný paradox

V oblasti třídění odpadů se často setkáváme s paradoxy, které nejsou na první pohled zcela patrné. V širším kontextu pak staví oblast recyklace do poněkud podivného světla. Na blogu již byla řeč o bizarní logice recyklace obalového skla. Dnes se podíváme na další paradox. Na vlastně recyklovatelný obal, který se recykluje jen někdy.

Řeč bude o kovových tlakových obalech – aerosolových sprejích. Těch, ve kterých si kupujeme deodoranty, antiperspiranty, pěny na holení, laky, barvy, insekticidy nebo osvěžovače vzduchu. Často s vírou, že obal stačí vhodit do kontejneru na drobný kovový odpad a je vyřešeno. Jenže, realita je mnohem složitější.

Problém je zavádějící značení

Tlakové nádobky jsou skutečně vyrobeny z recyklovatelných kovů.

• Ocelové obaly nesou označení 40 FE

• Hliníkové obaly 41 ALU

• Čísla 42–49 patří dalším kovům

Z pohledu materiálu je tedy vše jasné. Jenže na obalu je i jiný symbol: červený kosočtverec s plamenem (GHS02). Ten upozorňuje, že obsah je hořlavý plyn nebo aerosol. A právě tato značka je pro nakládání s odpadem podstatnější než číslo kovu.

Aerosoly totiž navíc obsahují hnací médium – nejčastěji:

• propan

• butan

• izobutan

• případně jejich směsi

Dříve se používaly freony (CFC), které sice nebyly hořlavé, ale poškozovaly ozonovou vrstvu. Ty jsou dnes v běžné kosmetice zakázány.

Problém recyklace aerosolů není materiál obalu (kov). Ale zbytky hnacích plynů.

Patří aerosol do kovu?

Současná praxe v ČR i většině EU je následující:

Zcela vyprázdněné aerosolové nádoby lze vhazovat do kontejneru na kov.

Ale...

Pokud obsah zbyl, nádoba syčí nebo je zjevně pod tlakem, patří do směsného odpadu nebo do sběru nebezpečného odpadu (například ve sběrném dvoře).

Tedy ne automaticky do nebezpečného odpadu, jak se někdy uvádí, ale:

• plné nebo částečně plné nádoby mohou být nebezpečné,

• prázdné jsou považovány za obalový kov.

Problém je praktický: jak si být stoprocentně jist, že je obal opravdu prázdný?

Při dotřiďování a lisování kovového odpadu může nedokonale vyprázdněný aerosol explodovat. A to se skutečně děje. Proto jsou třídírny k tomuto druhu odpadu skeptické. Například v Praze se mají vhazovat jen do směsného odpadu.

Drogistické aerosolové obaly je vhodné vyhazovat do směsného odpadu. Potravinové (zcela prázdné) do kontejnerů na kov nebo multikomoditní sběr

Nicméně informujte se, jak to funguje ve vaší lokalitě.

20. října 2023, která se stala v areálu Pražských služeb Pod Šancemi. V lisu na kovové obaly, který navazuje na třídicí linku, se nahromadilo velké množství nevyprázdněných sprejů. Byť se jednalo o malé nádoby pod tlakem, došlo k explozi a následnému zahoření. Celý článek ZDE.

Potravinářské aerosoly

Tlakové nádoby se šlehačkou nebo potravinářskými dochucovadly obvykle používají jako hnací médium:

• oxid dusný (N₂O)

• oxid uhličitý (CO₂)

Ty nejsou hořlavé.

Zcela vyprázdněné obaly lze vhazovat do kovového odpadu. I zde však platí pravidlo: musí být opravdu prázdné.

Co je aerosol?

Aerosol je kovová, skleněná nebo plastová tlaková nádoba pro jednorázové použití, obsahující stlačený, zkapalněný nebo rozpuštěný plyn, samostatně nebo ve směsi s kapalinou, pastou či práškem. Je opatřena ventilem umožňujícím rozptýlení obsahu ve formě:

• mlhy

• pěny

• prášku

• kapaliny

Za vynálezce moderního spreje jsou považováni Američané Lyle Goodhue a William Sullivan. Jejich konstrukce byla patentována v roce 1943 a je předchůdkyní mnoha současných aerosolů. Masovou produkci aerosolů vyvolala potřeba armády USA ochránit svoje vojáky před komáry v Pacifiku během 2. světové války.

Pojem aerosol byl pravděpodobně použit poprvé už v roce 1790. První patent pro aerosolový sprej byl udělen v Oslu v roce 1926 Ericu Rotheimovi. V roce 1939 získal Američan Julian S. Kahn patent na jednorázový sprej, který byl velmi primitivní.

Problém je vhodné řešit na jeho začátku

... a ne na jeho konci. Řešit dilema, kam vyhodit prázdný sprej, je až poslední krok. Rozhodnutí se odehrává už při nákupu.

Tlakové nádobky jsou jedním z archetypálních produktů, které se nedočkaly žádné zásadní inovace, která by zohledňovala, co se s nimi stane na konci jejich životnosti. Tlakové aerosolové obaly jsou technologicky téměř stejné jako před 70 lety. Inovace se soustředily na design a marketing, nikoliv na konec jejich životnosti.

Výrobci používají problematické aerosoly zejména protože:

• technicky osvědčené

• levné

• praktické a pohodlné

• marketingově atraktivní

Ostatně, existují i alternativy, které nepoužívají hnací plyny.

• roll-on deodoranty

• tuhé deodoranty

• pumpičkové rozprašovače

• mechanické dávkovače

• klasické plechovky bez tlaku

Ekologické papírové nebo dřevěné obaly, které se dnes objevují, často jen přesouvají problém jinam. Nejsou znovu plnitelné a jejich skutečná recyklovatelnost bývá sporná.

Paradoxně může být kvalitní monomateriálový plast z hlediska recyklace praktičtější než složitý kompozitní „eko“ obal.

Množství aerosolových sprejů

V ČR vyrábí aerosoly například společnost Czech Aerosol, největší výrobce aerosolových sprejů u nás. Má roční produkci přibližně 40 milionů aerosolových obalů nejrůznějších typů a formulací (kosmetika, pěny, rozprašovače apod.). Část zůstává na lokálním trhu, část se vyváží.

Celosvětová produkce aerosolových obalů je obrovská . V roce 2023 se odhaduje výroba přes 15,5 miliardy aerosolových obalů ročně.

---