Licoměrná drogerie

Koncem roku 2019 se chemický koncern Henkel (výrobce značek Persil, Silan, Pur aj.) spojil s řetězcem drogérií Rossmann. Henkel tehdy nabídl v některých prodejnách možnost tzv. bezobalového prodeje vybraných výrobků. Projekt nesl název „Drogerie bez obalu“.

Tím jak Henkel, tak i Rossmann sledovali cíl snížení spotřeby plastů, ochrany přírody… a tak podobně. Hezké. Ve skutečnosti šlo zároveň o poměrně chytrý marketingový krok. Henkel si tímto pilotním projektem vyzkoušel nový způsob prodeje drogistického zboží a zároveň získal výhodu první velké značky, která podobný model v české drogérii zavedla.

Ať už tomu budeme říkat ekologická inovace nebo marketingová strategie, v každém případě to znamenalo jedno: firma si vyzkoušela nový způsob prodeje a zároveň posílila svou image značky, která „dělá něco pro planetu“. Což je v dnešní době velmi cenná komodita.

V konečném důsledku si zákazník užije pocit z nakupování. A uvěří, že pomáhá chránit přírodu. Ponechme stranou otázku, kolik let musí takový systém fungovat, aby vůbec vykompenzoval svou ekologickou stopu vzniklou při jeho zavádění.

Jenže…

Jenomže při všem tom boji proti plastovým obalům člověka překvapí, když si domů přinese plastovou krabici (mimochodem často kombinaci dvou druhů plastů, což může komplikovat recyklaci) a v ní osm – slovy osm – pracích kapslí.

Nechci sem zatahovat takzvané ekologické prací prostředky. Ty totiž ve většině případů nejsou ekologické v pravém slova smyslu. Jsou spíše alternativou k běžné chemii. A z hlediska obalů jsou na tom často úplně stejně.

Takže osm tablet v krabici, která by jich pojmula přinejmenším dvojnásobek.

Přiznám se, že mi to moc nejde dohromady s bezobalovým prodejem značky Persil od firmy Henkel. Spíše mě to utvrzuje v tom, že podobné iniciativy mohou být – vedle dobrého úmyslu – také výletem do krajiny marketingu, kterému se dnes často říká greenwashing.

Naivní zákazník = nejlepší zákazník

Ať už jde o Henkel, Unilever, Colgate-Palmolive, Procter & Gamble nebo Reckitt Benckiser – s obaly mají všichni podobný problém.

Zatímco Henkel experimentoval s bezobalovým prodejem, například Procter & Gamble před několika lety oznámil výrobu obalů z plastů vylovených z oceánu. Projekt „Ocean Plastic“ měl ukázat, že i odpad z moře lze znovu využít.

Zní to hezky. Jenže když si představíte, jak vypadají plasty po letech strávených v oceánu, začne být jasné, že jde spíše o symbolické množství než o systémové řešení.

Koncerny zároveň slibují, že od určitého roku sníží spotřebu plastů, budou používat více recyklátu nebo že všechny jejich obaly budou recyklovatelné.

Jenže pak v obchodě objevíte osm kapslí v plastové krabici, čtyři tablety do myčky v plastovém sáčku nebo miniaturní balení krémů, šamponů a dalších produktů, kde je někdy cena obalu téměř vyšší než cena samotného obsahu.

Může existovat masově vyráběná ekologická drogerie?

Řeči nadnárodních koncernů o ekologii a udržitelnosti je dobré brát s určitou rezervou.

Ne proto, že by všechny jejich projekty byly nutně špatné. Ale proto, že v jejich případě bude na prvním místě vždy obchodní zájem. A ekologie se s ním občas sveze jako velmi užitečný marketingový pasažér.

---