Jak se nerecykluje textil


Blíží se jaro. A s ním pravidelná inventura našich šatníků, šuplíků a záhadných krabic. A tak si nebudeme povídat o tom, jak se textil recykluje, ale o tom, co se s ním děje potom, co ho vhodíte do kontejneru na tzv. použitý textil. Každý rok jen v ČR vyhodíme kolem 200 000 tun použitého textilu (přesné statistiky neexistují). Hlavní příčinou plýtvání s textiliemi je dostupnost laciné konfekce, vyráběné v Asii a prodávané nadnárodními řetězci. Společnosti typu Zara, H&M, C&A, Tesco a jim podobné orientují veškerou svou pozornost pouze na zisk. Textilní průmysl je zatím zřejmě posledním (spolu s nábytkáři), který zcela ignoruje tzv. udržitelnost a doposud nezavedl systém zpětného odběru, který by byl jimi financovaný (tak jako se tomu děje v jiných komoditách. Např. elektroodpad, autovraky). Nicméně Brusel plánuje zavést povinnost a posvítit si na textilky od roku 2025.

Výrobci textilu doposud neprovozují systém zpětného odběru a naprosto vědomě tak přispívají ke katastrofálnímu plýtvání a poškozování tzv. životního prostředí

Předně několik základních informací, co do kontejnerů na textil vhazovat a co ne (k dispozici jich je v České republice něco kolem 8 tisíc)

  • Do kontejnerů na textil vhazujte oděvy vždy v pytli nebo v igelitové tašce.

  • Vhazujte pouze ty oděvy nebo textilie, které je ještě možné dále nosit / používat.

  • Nevhazujte vyloženě obnošené kusy šatstva, roztrhané, znečištěné nebo jinak znehodnocené kusy. Ty vhazujte do směsného odpadu.


Co se s obsahem těchto kontejnerů stane?

Svezou se a ručně – slovo ručně zdůrazňuji – se třídí. Existuje kolem 150 (!) kategorií, podle kterých se textil dotřiďuje. Vyřazují se nenositelné / nepoužitelné kusy. Nepoužitelný textil se v ČR většinou skládkuje, protože spalovny o větší množství textilního odpadu nemají zájem (i když má vcelku dobré termické vlastnosti), popřípadě vyžadují za převzetí vysokou úhradu.

Z celkového sebraného textilu je možné využít maximálně 40 % Zbytek se skládkuje/spálí

Použitý textil se dále prodává do mimoevropských zemí, hlavně do Afriky. Právě příjmy z tohoto obchodu pomáhají udržovat celý systém při životě. Bohužel, prodej do mimoevropských zemí naráží na několik zásadních skutečností. V Africe je většinou teplo, proto sem nelze vyvážet ve velkém teplé zimní oblečení. Tyto země jsou muslimské. Z toho důvodu zde nelze prodávat letní oblečení (zejména dámské), na jaké jsme zvyklí doma v Evropě. Vývoz se samozřejmě nelíbí nadnárodním textilkám, pro které je secondandový textil trnem v oku, protože snižuje prodeje jejich konfekce. A v neposlední řadě vše komplikuje Čína nebo Indie, které mají zájem na budování vlastních textilek, popřípadě vlastním vývozu. Lze tedy říci, že textilní průmysl je zcela neorganizovaný bezohledný byznys, který se vymyká všem pravidlům nejen tzv. udržitelnosti, ale i svéprávnosti. (V minulosti byl na tomto blogu publikován článek o nesmyslnosti tzv. rychlé módy ZDE.)


Jak se recykluje textil?

Nijak. Vcelku hloupě se sběru textilu říká recyklace. Správně by se mělo říkat, že jde o formu RE-USE. Popřípadě o downcyklaci. Proč nelze textil recyklovat? Protože je vyráběn z kombinací různých materiálů. Dnes jsou nejčastěji používanými materiály pro výrobu konfekce polyestery, polyamidy, akryl, nylon, laciná bavlna, ovšem v kombinacích, kdy tkaniny od sebe nelze mechanicky separovat. Celková míra recyklace textilu na světě je 1 % z nějakých 100 miliard vyrobených kusů oblečení. Ke skutečné recyklaci textilu dochází v naprosto minimální míře v úzce specializovaných provozech, které spočítáte na prstech jedné ruky. Downcyklací se pak sběrový textil využívá k výrobě hadrů, pucvol, izolací nebo výplní v čalounictví.

K výrobě textilu se ročně kolem 99 000 000 tun materiálů

„Ale řetězce s konfekcí textil sbírají a recyklují!“

Říkají to o sobě. Ale jejich cílem je ve skutečnosti jen a pouze prodej dalšího textilu. Přemýšlejte. Pokud přilákáte do obchodu lidi s tím, že od nich převezmete jejich staré oblečení a zrecyklujete ho (což ale technicky nelze), máte velikou příležitost a) prodat další produkty, b) ukázat se jako ekologická značka. Nejde tady o nic jiného, než o doslova primitivní greenwashing. Bohužel, vzhledem k nízkému povědomí o problematice textilu mezi spotřebiteli, tato forma marketingu vcelku dobře funguje, jakkoli je neetická.


V Číně končí ročně na skládce zhruba 20 milionů tun oblečení