Fanklub bioplynu


Bioplyn je v podstatě mnohostranně využitelný zdroj obnovitelné energie. K výrobě bioplynu je navíc, mimo jiné, možné využívat i bioodpady, které by jinak skončily na skládkách, kde by z nich paradoxně také vznikl bioplyn, jinak známý jako skládkový plyn. Ovšem zcela bez užitku. Smutné je, že se pro bioplynky pozastavila podpora. Takže postavit nějakou další bioplynovou stanici je velmi složité. A v dnešní době, která si bez dotací neumí poradit, i téměř nemožné. Škoda.


Co je to bioplyn?

Bioplyn je věc velmi zajímavá. Zjednodušeně se dá říci že vzniká za rozkladu organické (živé) hmoty bez přístupu vzduchu. Skládá se především z metanu (CH4) a oxidu uhličitého (CO₂) - tedy látek v dnešní době nepříliš oblíbených. Složení bioplynu je odvislé od vstupních surovin. Vedle metanu a oxidu uhličitého to je dusík, kyslík, ale i něco vodní páry, stopy vodíky, čpavku a sirovodíku. Energeticky hodnotný je v bioplynu metan a vodík. Naopak problematickými jsou sirovodík a čpavek, které je vhodné před energetickým využitím bioplynu eliminovat protože působí agresivně na strojní zařízení.

V České republice je nyní v provozu zhruba 500 bioplynových stanic s celkovým instalovaným výkonem téměř 400 MW. Podle České bioplynové asociace nám celková výroba elektřiny z bioplynu vzrostla meziročně o 60 %. Ať už to znamená cokoli. A podíl bioplynu na obnovitelných zdrojích energie v ČR již přesahuje 22 %. Ale netřeba jásat. Potenciál těchto stanic je mnohem větší a většina odpadu, který by v nich bylo možné zpracovat, končí svou pouť jinde. Detailní statistiky výroby bioplynu ZDE.

Jak vzniká bioplyn?

Bioplyn vzniká samovolně například na mokřadech, na dně jezer, hnojištích nebo na skládkách odpadů (zde se mu laškovně přezdívá skládkový plyn). Bez zajímavosti není ani to, že vzniká i v trávicích ústrojích a to zejména býložravců.

Ale bioplyn je možné i vyrábět. Moderní bioplynové stanice dokáží zpracovat biologický odpad ze zemědělské výroby, lesnictví, zbytky z potravinářského, mlékárenského a lihovarnického průmyslu, energetické plodiny, posekanou trávu nebo ořezané větve, odpady z jatek, dřevovýroby a v podstatě i kuchyňský bioodpad a získat z nich cennou energii. (Jen pro zajímavost, v ČR jsou pouze dvě bioplynové stanice, které dokáží zpracovat potravinářský odpad ze supermarketů.) Mimo odpadů lze k výrobě bioplynu využívat i účelově pěstované plodiny (tzv. biomasu) řepa, obilniny, brambory, cukrová třtina a mnoho dalších. Tady je ovšem nutné zmínit drobný zádrhel. Bioplynové stanice mohou zpracovávat i účelové pěstované plodiny. To mělo co do činění s tou skutečností, že tyto plodiny využívají dotace a proto máme nyní nejvíce tzv. zemědělských bioplynových stanic.


Jak je tedy vidět, možnosti jsou skutečně široké. Jde jen o to začít je využívat. V zásadě bioplynové stanice dělíme právě na zemědělské a odpadářské. Takže mohou být zemědělské (provozovatelem je zpravidla větší zemědělský podnik), nebo stanice komunální a průmyslové související třeba s čistírnami odpadních vod, (kde bývá provozovatelem obec či průmyslový podnik). Do kategorie bioplynových stanic se ještě řadí řízeně produkovaný bioplyn, který je jímán z některých skládek odpadů.

Většina bioplynových stanic jsou tzv. zemědělské a zpracovávají téměř výhradně energetickou biomasu a statkovými odpady. Pro zpracování bioodpadů musí být uzpůsobeny podle legislativních požadavků procesní podmínky, zejména vyšší fermentační teplota, případně hygienizace. Když se bioodpad zpracuje v bioplynové stanici, prochází fermentačním procesem, při kterém je jeho část přeměněna na bioplyn. Jedná se tedy o energetické využití. Jenže využita je jen menší, lehce rozložitelná část. Větší část se stává součástí tak zvaného fermentačního zbytku, jinak digestátu. Digestáty z bioplynových stanic, zpracovávajících bioodpady, jsou tzv. rekultivačním digestátem. Což je jakýsi tuhý zbytek po vlastním vyhnití. Ten lze použít jako hnojivo, přídavek do kompostu nebo k povrchovým úpravám terénu. A to jen za předpokladu, že takový digestát splňuje platné předpisy. Další látkou je tzv. procesní voda. Říká se jí půvabně fugát. Ta je jakýmsi tekutým vedlejším produktem vyhnívacího procesu a je považována za vodu odpadní. Tato nevábná tekutina je dále zpracovávána v čistírnách odpadních vod.



Vedlejším produktem bioplynových stanic je zápach. Jeho nositelem je amoniak, sirovodík a různé těkavé látky vzniklé anaerobním rozkladem. Odstraňování zápachů není nijak snadné a používají se k němu tři metody. Biofiltrace, absorpce a adsorpce.

Mezi hlavní výhody takto získané energie lez uvést především to, že se jedná většinou o lokální projekt. V některých lokalitách může přispět k energetické nezávislosti. Zejména v Německu se tento způsob získávání energie těší velké oblibě. Bioplyn je možné skladovat a to až po dobu několika týdnů. Samozřejmě že bioplyn je možné transportovat a je možné ho upravit na kvalitu zemního plynu a využívat ho v rozvodné síti.


Větši