Jednorázové pleny – výroba a likvidace

Jednorázové pleny jako geniální vynález

Máloco přineslo mamkám takovou úlevu, jako jednorázová plena. Kdo neměl dítě, nepochopí. Jednorázové pleny se staly předmětem mnoha vášnivých diskuzí. Jedno byli pro, jiní proti. A tyhle diskuze neměly – a nemohou mít – vítěze.

Fakta jsou jasná. Jakýkoli výrobek, který je určen k jednorázovému použití už z principu nemůže být ekologický. A ne všechny mamky (a taťkové) mají čas praním plen látkových.

Na jednorázové pleny je třeba se dívat s racionálním přístupem. Bez emocí, intelektuálních ekologických ideologií a samozřejmě s nimi svéprávně zacházet.

A pamatujte, žádné ekologické jednorázové pleny zatím neexistují.

Stručná historie plen

Potřeba plen u člověka vznikla kdysi v dávné minulosti, kdy se usadil a musel začít dbát alespoň na základní požadavky hygieny. Lze se domnívat, že za první „prapleny“ sloužily zbytky kůže, velké listy, mech. V zemích s teplejším podnebím se plenky neujaly po dlouhou dobu vůbec.

Dětská plena, podobně jako ostatní hygienické pomůcky, se vyvíjela jen minimálně. Vyvíjela-li se vůbec. Revoluční 19. století přineslo první zásadnější pokrok. Tehdy se začaly objevovat porůznu střižené kusy látky, které se obalovaly kolem dětských zadniček a spojovaly se kolíky. A nosily se i několik dnů. Jejich praní byl očistec a vzhledem k absenci spolehlivých (bezpečných) pracích prostředků nebylo praní plen hygienicky dostačující. Důvodem bylo to, že se v období průmyslové revoluce více a více lidí stěhovalo do měst, malých krcálků a dodržování hygieny se ukázalo jako nezbytné.

Kolem roku 1880 byl objeven zavírací špendlík. Tak bylo možné kusy látky k sobě spojit spolehlivěji (byť s rizikem poranění a infekce). Nicméně mějme na paměti, že ti nejchudší museli používat i špinavé kusy látek – následky je snadné si domyslet.

Látkové pleny se začaly vyrábět průmyslově v USA v roce 1887, kdy kohosi napadlo je potiskovat vzorem.

Mezníkem ve vývoji jednorázové pleny byla přeměna buničiny na měkkou celulózu

Kdo vymyslel jednorázovou plenu

Kdo přišel s nápadem na jednorázovou plenu není známo. Ovšem na základech pokroku německého papírenského průmyslu, kdy se podařilo přeměnit buničinu na měkkou celulózu, vyvinula v roce 1936 švédská firma Paulistrom Bruk první vcelku použitelnou jednorázovou plenu s absorpční schopností. Bylo je ještě nutné ručně vystýlat gázou, ale své uplatnění našly .

V USA firma Chicopee Manufacturing Company o dva roky později představila plenové gázy. V 50 letech pak Paulistrom Bruk nabízel své „plenky“ v roli, zatímco americká Chicopee kusové plenové gázy. Hlavní (a jedinou) výhodou obou produktů byl savý materiál.

Tyto produkty pak byly následně zdokonaleny jistou Marion Donovanovou z Connecticutu. Navrhla neprodyšnou plenku – obsah se nasál, ale neprotekl. Navíc tato praktická dáma přidala i plastové svorky, které nahradily nepraktické špendlíky nebo provázky. Později své 4 patenty na jednorázové pleny, kterých byla majitelkou, prodala za milion dolarů firmě Keko Corporation. Mimo praktické pomůcky pro mamky se objevila i gigantická obchodní příležitost.

Každoročně je na světě vyhozeno 200 miliard jednorázových plen

Další osudy vynálezu zvaného jednorázová plenka jsou už zjevné. Jednotlivý výrobci se předháněli v tom, koho plenka bude lepší, hezčí, levnější. Produkce této hygienické pomůcky raketově stoupala a likvidací použitých plen se nikdo nezabýval. Až relativně nedávno, v souvislosti s katastrofálním množstvím produkovaného odpadu, se někteří lidé začali o osudy použitých plen zajímat. Aniž by existoval nějaký hmatatelný výsledek těchto snah, zájmu zákazníků o ekologičtější produkty se chopil marketing, který začal vytvářet iluzi tzv. ekologických plen.

Názorná ukázka, kolik spotřebuje dítě jednorázových plenek (než je přestane potřebovat.

Z čeho jsou vyrobeny jednorázové pleny?

Aby plenka fungovala tak jak má, musí splňovat tři základní požadavky. Absorbovat, neprotékat a držet na těle. Z toho důvodu jsou jednorázové plenky kompilátem hned několika materiálů. V zásadě jde o celulózu, polyprophylenové textílie a absorbenty. Další látky, které mohou pleny obsahovat, jsou LDPE, polyakryláty, polyester, papírová složka, elastany a lepidla. Mimo to v plenkách často najdete přísady v podobě gelů nebo škrobů, popřípadě i bambus a konopí.

Lze jednorázové pleny recyklovat?

Ne. Plenka s obsahem je nezpracovatelná. Lépe řečeno výsledek takového zpracování je v současnosti nepoužitelný.

V posledních letech vzniklo několik pilotních projektů na recyklaci jednorázových plen, například v Itálii, Nizozemsku nebo Velké Británii. Technologie dokážou pleny mechanicky rozdělit na plast, celulózu a absorbent. Tyto projekty jsou však zatím omezené a ekonomicky náročné, takže se jedná spíše o experimentální řešení než o běžnou praxi.

Problém není v materiálech, ale v obsahu plenek. Svým způsobem jsou použité plenky odpadem ze zdravotnictví, popřípadě infekční odpad – byť legislativa to vidí jinak. Každopádně, je zde velká obchodní příležitost.

Za každou hloupostí hledej marketing

Dobrý marketing vytváří v lidech iluze a na jejich základě mění jejich myšlení a chování. Trh s jednorázovými plenami se rozrostl do nebývalých rozměrů. Jelikož spotřebitelé postupně projevují zájem o ekologická témata (udržitelnost, chcete-li), přispěchali výrobci s řešením: ekologické jednorázové pleny.

V principu se jedná o naprostý nesmysl. Žádný jednorázový produkt nemůže být nazýván ekologickým. K jeho výrobě je třeba surovin, musí se vyrobit, rozvést a následně zlikvidovat. To vše zcela vylučuje ekologičnost (nebo tu udržitelnost). Jde o princip POUŽIJ - VYHOĎ.

Výrobci proto přistoupili k taktice, kdy zákazníky přesvědčují složením, které je (podle jejich výkladu) k tzv. životnímu prostředí ohleduplnější. Výsledkem je, že výrobní procesy plenek se komplikují, spotřebovává další nové materiály a vše mizí v nenávratnu skládek a pecí spaloven. Jde jen o reklamu. Mimo to některé látky, které jsou do plenek přidávány, mohou způsobovat alergické reakce (stejně jako složení pracích prostředků, které se používají k praní klasických plenek). Podobně zavádějící jsou i tzv. kompostovatelné pleny.

Jak se likvidují jednorázové pleny?

V České republice jde stále převážně o skládkování. Jednorázová plena, která je z více než z poloviny vyrobena z plastů, se rozkládá v řádech stovek let. Větší množství použitých jednorázových plen dělá potíže i spalovnám komunálního odpadu. Při spalování představují pleny problém především kvůli vysokému obsahu vlhkosti a biologického materiálu, který snižuje výhřevnost odpadu.

Použité jednorázové hygienické pomůcky tvoří pravděpodobně něco přes 3% světového biologicky nerozložitelného odpadu.

Jak škodí jednorázové pleny?

Pokud odhlédneme od České republiky, pak bezesporu je zajímavý fakt, že jednorázové pleny se uchytily v doposud zaostalejších částech světa. Příkladem budiž Indie, kde se statisticky ročně narodí 27 000 000 dětí, pro jejichž rodiče budou z větší části díky nadnárodním koncernům běžně dostupné – samozřejmě bez toho, aby se likvidací těch použitých někdo zabýval.

Podobně na tom jsou země, které korporace nazývají krásným termínem „emerging markets“ – tedy ekonomiky, které se budou dále rozvíjet a je v nich potenciál.

Tam, kde neexistuje žádná odpadová sebereflexe, běžně plenky plavou v řekách spolu s ostatním odpadem. Následně se dostávají do moří a oceánů často ulpívají na korálových útesech nebo jsou mořem vyvrhovány na pobřeží (a ano, i na pláže).

V některých oblastech jihovýchodní Asie tvoří použité jednorázové pleny významnou část plastového odpadu ve vodních tocích. Například indonéská organizace Ecoton upozorňuje na jejich častý výskyt v řekách na ostrově Jáva.

Na závěr jedno doporučení. Pokud si budete o plenkách zjišťovat více, čerpejte informace z nezávislých zdrojů. Nikoli ze stránek e-shopů a výrobců.

​Zajímavosti v plenkách

Během 2. světové války, kdy i ženy se podílely na válečném provozu, na praní plen nebyl čas. Tehdy ve vyspělejších zemích začal fungovat organizované praní plen včetně svozu a odvozu. Jelikož se jednalo o procesně nadlidský výkon, bylo třeba hledat jiná řešení.

Hodnota trhu s dětskými plenkami do roku 2024 je odhadována zhruba na 70,4 miliard USD. To představuje od roku 2016 nárůst o více než 20 miliard USD. Jednorázové pleny mají světový tržní podíl přibližně 65 %.

Průměrně každý prcek spotřebuje za 2,5 roku nějakých 5000 plenek. Nebudete-li utrácet, vyjde vás průměrných 30 měsíců používání na nějakých 25 000 Kč. Látkové pleny je třeba nakoupit. Opět při průměrných cenách se jedná o jednorázovou investici 10 000 Kč za nové pleny a následné náklady na praní. Budete-li prát každý třetí den, cyklus bude stát zhruba 20 Kč, pak to i se vstupními náklady dělá 16 000 Kč (při druhém potomkovi velký nákup nových plen odpadá, pokud si je schováte).

​Zdroje: International Journal of Dermatology, Institut Veronica, Arnika, Téma 2/20. Huffpost.com,

---