Fanklub jednorázových kelímků

Jednorázové kelímky na nápoje

Budeme si zde povídat o miliardách kelímků na jedno použití. Kolik že se takových kelímků denně na světě použije a ihned vyhodí? Přesně to neví nikdo. Ale pro představu: spočítejte si, kolik kelímků použijete denně vy, a vynásobte to třeba miliardou. Nebo dvěma. Nebo třemi. Antistatistickou oklikou tak získáte přibližný obrázek o tom, o čem je řeč. A mimochodem, Papírové kelímky s plastovou vrstvou se v České republice prakticky nerecyklují.

Střízlivé odhady dnes hovoří o zhruba 500 miliardách jednorázových kelímků ročně na celém světě.

Buďme k nápojovým kelímkům fér a věnujme jim stejnou pozornost, jako plastům v mořích, jednorázovým dětským plenkám a ostatním mediálně slavnějším projevům našeho života.

Jednorázové kelímky - mnohonásobný problém

Jednorázové kelímky si zjednodušeně můžeme rozdělit na plastové a papírové. Zapomeňme na diskuze o tom, které z nich jsou méně škodlivé pro životní prostředí. Nebo které z nich jsou (nedejbože) ekologičtější — žádný jednoúčelový obal nemůže být z principu ekologický.

Papírové kelímky v moderní podobě se objevily na začátku 20. století (kolem roku 1907). Tehdy byly propagovány hlavně z hygienických důvodů, protože lidé sdíleli společné sklenice na vodu na veřejných místech.

Jednorázovost a hygiena spolu ostatně jdou ruku v ruce už více než sto let. Stačí si vzpomenout na papírové kapesníčky nebo jednorázové pleny.

Ten nejlepší papír na jedno použití

Aby papírový kelímek splnil všechny požadavky, musí být vyroben z kvalitní celulózy – tedy ze dřeva. Pro výrobu kelímků se používá velmi kvalitní papír z takzvané panenské celulózy.

Problém je v tom, že tento papír je z vnitřní strany potažen tenkou vrstvou plastu – nejčastěji polyetylenu (PE), která tvoří zhruba 5 % hmotnosti kelímku. Tato vrstva zajišťuje nepropustnost pro tekutiny.

Kvůli této kombinaci papíru a plastu je recyklace velmi komplikovaná. Papír a plast je nutné technologicky oddělit na specializovaných linkách. Takové technologie existují například ve Velké Británii nebo v Německu, ale celosvětově se k nim dostane jen mizivé procento použitých kelímků.

V České republice se kelímky obvykle netřídí samostatně, takže většina z nich končí ve spalovnách nebo na skládkách.

​

K tomu je ještě nutné připočítat miliardy plastových víček (nejčastěji z polypropylenu – PP), které končí ve stejném odpadu.

Řetězce prodejců kávy jsou na existenci jednorázových kelímků prakticky závislé. Některé kavárenské řetězce proto začaly nabízet slevy zákazníkům, kteří přijdou s vlastním kelímkem.

Jen v Německu se podle odhadů vyhodí kolem 2,8 miliardy kelímků ročně, ve Velké Británii přibližně 2,5 miliardy. Ve Spojených státech jde o více než 50 miliard kelímků ročně.

Žádný jednoúčelový obal vlastně nemůže být nazýván ekologickým. I kdyby byl recyklovatelný, kompostovatelný a rozložitelný zároveň.

Plastové jednorázové kelímky?

Plastové kelímky jsou většinou vyráběny z polystyrenu (PS) nebo polypropylenu (PP), někdy z PET.

Teoreticky jsou recyklovatelné, ale v praxi je problém v tom, že jsou lehké, znečištěné a často se netřídí. Proto většina z nich končí stejně jako papírové kelímky – ve směsném odpadu.

Navíc při použití nekvalitních plastů může při kontaktu s horkým nápojem docházet k uvolňování chemických látek. Moderní potravinářské plasty jsou sice testovány, ale kvalita výrobků se může výrazně lišit.

Může existovat tzv. ekologický jednorázový kelímek?

Prodejci nápojů často využívají kelímky vyrobené z takzvaných bioplastů (například PLA). Ty mohou být za určitých podmínek kompostovatelné.

Háček je v tom, že aby se opravdu rozložily, musí skončit v průmyslové kompostárně. Pokud se dostanou do běžného směsného odpadu nebo do spalovny, žádný ekologický zázrak se nekoná.

Navíc většina měst nemá zavedený separovaný sběr těchto kelímků. Paradoxně tak často končí stejně jako klasické plastové kelímky.

Aby bylo možné kompostovatelné kelímky kompostovat, musí se nejprve zavést jejich separovaný sběr.

​

Lze se zbavit jednorázových kelímků

Problematika nápojových kelímků byla dlouho přehlížena. Dnes už je jasné, že jde o jeden z největších zdrojů jednorázového odpadu.

Řešení není v hledání „ekologického jednorázového kelímku“. Řešení je v tom jednorázové kelímky nepoužívat. Což se snadno napíše, ale těžko udělá.

Opakovaně použitelné kelímky jsou dnes běžně dostupné a mnoho kaváren je ochotně naplní.

---

Fakta o kávě a něco z její historie

• Existuje 124 druhů kávy. Pijeme však pouze dva z nich. Arabicu a Robustu.

• Káva, jak ji pijeme dnes, pochází až z období po roce 1450.

• Káva pochází s největší pravděpodobností z jihu Etiopie z oblasti Oromia, kde lidé používali sušené kávové skořápky, které přidávali do horké vody, a vařili nápoj zvaný „buno“.

• V 70. letech 15. století duchovní (sufista – což je spirituální forma Islámu) z Jemenu v Etiopii tento nápoj ochutnal a objevil jeho povzbuzující účinky.

• Káva se následně šířila přes Střední východ, vznikaly první kavárny.

• Kolem roku 1515 se káva dostává díky expanzi Osmanské říše do Turecka. Zde se káva vařila pouze z černých zrn a tak vznikla černá „turecká“ káva.

• Turečtí obchodníci dovezli v 70. letech 16. století kávu do Evropy, konkrétně do Benátek.

• Káva se tehdy pěstovala jen v Jemenu, bylo ji omezené množství. Jako první začali kávu pěstoval Holanďané na ostrově Jáva.

• Od 18. století se nejvíce kávy pěstovalo ve francouzských koloniích.

• Káva s mlékem byla prvně představena ve Vídni v kavárně U modré lahve.

• V londýnských kavárnách vzniklo „spropitné“, tedy tuzér (anglicky tips). Zákazníci tehdy dávali drobné do nádoby s nápisem „To Insure Prompt Service“ (zajistit rychlou obsluhu).

• V USA se káva rozšířila jednak díky občanské válce (dodávala vojákům energii) a byla po upražení balena v plechovkách, což usnadňovalo její přepravu a skladování.

• Instantní kávu vymyslel v roce 1910 Američan George Louis Washington (viz výše).

• Kolem roku 1900 vznikl v itálii kávovar Gaggia, díky kterému svět poznal způsob přípravy kávy zvaný espresso

• Nejlepší zrna se urodí v tropickém podnebí v půdě velmi bohaté na živiny. Tedy v rovníkové oblasti v mezi 25° severní šířky a 30° jižní šířky v tzv. kávovém pásu v oblasti mezi obratníky Raka a Kozoroha.

• Největšími producenty kávy jsou země v Africe, Asii, Střední a Jižní Americe a ostrovy v Tichém oceánu a Karibiku.

• Za jednu z nejlepších je považována káva z karibského ostrova Portoriko, kde kávovníky rostou ve stínu pralesa.

• Nejdražší káva světa kopi luwak (Bourbon Arabica se zelenými lusky) pochází ze sopečného ostrova Svatá Helena.

• Každý den se na světě vypije odhadem 2,25 miliard šálků kávy

• Káva je po oleji druhou nejčastěji obchodovanou komoditou

• Na produkci kávy je závislých něco kolem 25 milionů farmářů převážně v rozvojových zemích

Zdroje: irozhlas.cz, The Guardian, BBC News, nazeleno.cz, akin.cz, tiscali.cz,coffeecup.eco,

---