Fanklub obalů
- 10. 11. 2020
- Minut čtení: 3
Aktualizováno: 6. 3.
Budeme-li hledat opravdu jeden z nejzbytečnějších druhů odpadu, který je čistým produktem konzumní společnosti a zároveň je opředen bezpočtem nesmyslných pověr, pak to budou obaly.
Množství obalového odpadu totiž dlouhodobě roste. Jen v České republice vzrostlo mezi lety 2009–2016 množství obalových odpadů přibližně o 30 %. Takový úspěch si bezesporu zaslouží, aby obalové materiály měly svůj vlastní fanklub. Členství je samozřejmě zdarma. Platit budeme všichni až v budoucnu. Obaly se staly problémem v okamžiku, kdy je technologie umožnily vyrábět ve velkém a levně.
Obaly se staly problémem v okamžiku, kdy je technologie umožnily vyrábět ve velkém.
Co je to obal?
Myšlenka obalu spatřila světlo světa už hodně dávno. Archeologové by mohli vyprávět.
V pradávných dobách sloužil obal výhradně k ochraně zboží. Jednalo se o listí, košíky, amfory, sudy nebo kusy plátna – tedy převážně přírodní materiály. Pouze ti nejbohatší a nejurozenější si mohli dovolit něco na způsob toho, čemu dnes říkáme balené zboží.
Tehdy se vpravdě neplýtvalo.
Balení tak, jak ho známe dnes, začalo své velké tažení v 18. století s rozvojem průmyslu a obchodu v Evropě. Od té doby se mnohé změnilo. Především množství obalů a náš stereotypní zvyk, jak na obaly pohlížíme.
Velká část moderních obalů je určena pouze pro jednorázové použití.
Od praktické funkce k nesmyslu
Jak už bylo řečeno, původní funkcí obalu byla ochrana zboží při transportu a skladování.
Z tohoto praktického účelu se však postupně vyvinula ještě jedna funkce – funkce prodejní.
Ještě dnes slýcháme větu, že „obal prodává“. Obal se totiž během let stal reklamou sám o sobě. Stojíte před regálem a vybíráte podle obalu – případně podle ceny.
V době, kdy neexistovala televizní ani rozhlasová reklama, natož internet, byl obal jedním z hlavních nositelů informací o výrobku. Jenže tehdy bylo obalů relativně málo a velmi často se znovu používaly. Skleněné lahve, dřevěné bedny nebo papírové krabice nacházely další využití v domácnostech. Jak výrobci zneužívají k reklamě odnosné tašky ZDE.
Třídění odpadu nechrání přírodu. Ani životní prostředí. Bojuje s následky absence obalové kultury.
Od plastu k reálnému problému obalů
První plasty vznikaly už v 19. století z přírodních látek. Skutečný rozmach syntetických plastů však přišel až na začátku 20. století.
Roku 1907 byl vynalezen bakelit, první plně syntetický plast.Ve 30. letech následoval polystyren a polyetylen, později PVC a další materiály.Roku 1941 byl patentován PET, dnes jeden z nejpoužívanějších plastů na světě.
Plasty jsou bezpochyby praktický materiál. Problém nastává v okamžiku, kdy se používají především pro výrobky na jedno použití. Vedle obalů do této kategorie patří plastové nádobí, příbory, tašky nebo sáčky. Plasty se v oblasti rychloobrátkového zboží staly problémem ve chvíli, kdy jejich výrobní cena klesla natolik, že umožnila masovou produkci. A masová produkce velmi často znamená nadprodukci.
Internetové nakupování přineslo další markantní zvýšení množství jednorázových obalů.
Může za všechno zákazník?
Často narazíme na tvrzení, že zákazník řídí vše, co mu výrobci a obchodníci dodávají.
Možná tomu tak kdysi bylo. Jenomže od chvíle, kdy výrobci a marketéři zjistili, že lze myšlení zákazníků aktivně formovat, se však situace změnila.
Dobrým příkladem je balená voda. Západní svět ji po většinu 20. století nepotřeboval jako běžný zdroj pitné vody. Přesto se z ní během několika desetiletí stal jeden z nejprodávanějších nápojů na světě. Marketing dokáže hodně. A tak je dost těžké očekávat, že běžný spotřebitel, který má svých starostí dost, bude přemýšlet o globálních důsledcích obalové kultury. Do středu problému se tak dostává jiný faktor – ekonomika.
Ekonomický růst vyžaduje stále více výroby, stále více prodeje a tedy i stále více obalů.
Další výrazný nárůst přinesl rozmach rychlého občerstvení a internetového obchodování, kde musí být prakticky každý výrobek nějak zabalen. Zatímco obchodníci řeší především logistiku a ochranu zboží při přepravě, zákazníci obvykle řeší jen jednu věc: aby zásilka dorazila v pořádku. Co se stane s obalem poté, už příliš neřeší nikdo.
Jak zastavit rozjetý vlak plný odpadu
Pomyslný rozjetý vlak plný obalových materiálů se dnes snažíme přibrzdit dost nešikovně buďto směrnicemi a zákazy, nebo vírou ve spásonosnost recyklace.
Obojí ale není moc neúčinné. Každému, komu nezáleží na podstatě problému, ale na jeho řešení, dojde, že jedinou cestou je obalové vlak přibrzdit. Zastavit ho již nelze.
Zavést něco, čemu můžeme říkat obalová kultura. Tato iniciativa nemůže vzejít od spotřebitele. Musí vzejít od skutečných původců zbytečně vyprodukovaného – a do oběhu vypuštěného obalového materiálu. Od výrobců a obchodníků.
