Fanklub obalů


Budeme-li hledat ten opravdu úplně nejzbytečnější odpad, který je čistě produktem nesvéprávné konzumní společnosti a odpad, který je opředen bezpočtem nesmyslných pověr, pak to bude odpad z obalového průmyslu. Či lépe řečeno obaly všeobecně. Množství obalového odpadu zaznamenává neustálý vzestup. Jen v ČR to bylo mezi léty 2009–2016 necelých 30 %. Takový úspěch si už bezesporu zaslouží, aby obalové materiály měly svůj fanklub. Členství je samozřejmě zdarma. Platit budeme všichni v budoucnu.

Obaly se staly problémem v okamžiku, kdy je technologie umožnily vyrábět ve velkém.

Co je to obal?

Myšlenka obalu spatřila světlo světa už hodně dávno. Archeologové by mohli vyprávět. V pradávných dobách sloužil obal výhradně k ochraně zboží. Jednalo se o listí, košíky, legendární amfory, sudy, kusy plátna – o přírodní materiály. A pouze ti nejbohatší a nejurozenější si mohli dovolit něco na způsob toho, čemu dnes říkáme balené zboží. Tehdy se vpravdě neplýtvalo. Balení tak, jako ho známe dnes, započalo své úspěšné tažení někdy v 18. století v Anglii. Od té doby se mnohé změnilo. Především množství obalů a náš stereotypní zvyk, jak na obaly pohlížíme. A právě tyto dvě položky (množství a zvyk) jsou základním pilířem problému, který s obaly máme dnes. A věřte, směrnice a zákazy ho nevyřeší.


Z celkového množství vyrobených obalů připadá až 50 % na obaly na jedno použití!

Největší barbaři, co se obalové kultury týče, se vyskytují bezesporu v Asii. Tam najdeme zabalené snad i jednotlivé měsíčky pomeranče. Není také žádným tajemstvím, že právě Asie je jedním z nejzásadnějších znečišťovatelů moří a oceánů plastovými obaly (více na toto téma ZDE). A zatímco v Asii si plyne život po svém, my v Evropě na sebe uvalujeme sankce. (Za změnu lze považovat současnou akci Číny, která spouští zásadní změny ve své politice dovozu – slovo dovoz je třeba zdůraznit – odpadu. Ale to je na jiné povídání.) Členy fanklubu obalů bude určitě nejvíce zajímat to, jak nesmyslným odpadem obaly často jsou a jak jich můžeme vyprodukovat ještě více, abychom se v nich jednoho dne mohlo po ulicích brouzdat stejně, jako se ve středověku naši předkové brouzdali po ulicích skrze splašky.

Od praktické funkce k nesmyslu

Jak už bylo řečeno, prvotní funkce obalu byla prapůvodně nezbytná ochrana zboží nebo materiálů před poškozením. Lhostejno zda-li při transportu nebo skladování – obal obsah chránil. Z tohoto praktického účelu se později vyklubala (s notnou pomocí fenoménu zvaného marketing) funkce již méně praktická, avšak o to více populární: funkce prodejní. Ještě dnes slýcháváme větu o tom, že „obal prodává“. Obal se totiž během let stal sám o sobě reklamou – stojíte před regálem a vybíráte podle obalu (pravda, nebo podle ceny). A obal prodával. V dobách, kdy neexistovala televizní ani rozhlasová reklama a natož internet, byl obal a informace na něm uvedené vskutku zásadní. V době, o které je řeč, však bylo obalů relativně pomálu a velmi často byly následně využívány pro praktické účely v domácnostech. Jednalo se o papírové, skleněné nebo dřevěné obaly. Jak výrobci zneužívají k reklamě odnosné tašky ZDE.


Třídění odpadu nechrání přírodu. Ani životní prostředí. Bojuje s následky absence jakékoli obalové kultury.

Od umělé hmoty k reálnému problému

Není bez zajímavosti, že první plasty byly na bázi přírodních látek (dnes tomu říkáme bioplasty). Avšak náročnost výroby a trvanlivost byly překážkou k jakémukoli jejich praktickému použití. Svět ale na plasty nezapomněl. Po bezpočtu testů a bezesných nocích v laboratořích se v období kolem I. války začaly objevovat plasty tak, jak je známe dnes. První umělou hmotou byl bakelit. Frma BASF představila polystyren. Patentován byl polyethylenteraphalát (PET). Pak se svět seznamuje s PVC a polyetylénem. A další umělé hmoty se objevovaly tak rychle, jak jen chemici dokázali nové míchat a vymýšlet. Ačkoli jsou umělé hmoty nanejvýš praktickým materiálem, právě jejich použití v obalovém průmyslu jejich povšechnou užitečnost zastírá temným mračnem nicoty. A nejenom v průmyslu obalovém. Protože s obalovým průmyslem jde ruku v ruce jednoúčelovost – tedy produkty na jedno použití. Vedle obalů do téže kategorie marnivosti spadá plastové nádobí, příbory, plastové tašky a sáčky. Lze říci, že plasty v oblasti rychloobrátkového obchodu se staly problémem v okamžiku, kdy jejich výrobní cena umožnila jejich masovou produkci a používání. A v dnešní době produkce velmi často znamená i nadprodukci.

Internetové nakupování přineslo další markantní zvýšení množství jednorázových obalů.

Může za všechno zákazník?

Tu a tam narazíte na povídání o tom, že zákazník řídí vše, co mu výrobci a prodejci dodávají. Náš zákazník – náš pán, zní tento archetyp. Možná tomu tak bylo. Ovšem od té doby, kdy výrobce / obchodník zjistil, že může s myšlením zákazníků manipulovat a měnit jej k obrazu svému, je vše jinak. Důkazem budiž balená voda. Vynález ze staré antiky. Balenou vodu jako hlavní zdroj pitné vody západní svět 20. století převážně nepotřeboval. A přece se obchodníkům a marketérům podařilo přesvědčit zákazníky o opaku. (Článeček na toto téma ZDE.) Žijeme v době, kdy nevíme čemu dřív věřit. A tak z pochopitelných důvodů věříme tomu, co je pro nás k víře nejuchopitelnější. A položme si dost nevšední otázku: kdopak asi pro nás ty nejuchopitelnější témata k víře připravuje? (Něco málo na toto téma ZDE.) No nic. Každopádně je dos