Nerovný boj s plasty má svého vítěze. Plasty. Nic na tom nemění nesmiřitelný přístup úředníků EU. Ani emotivní duchaprázdné posty na sociálních sítích. Pravda, za velkých ovací se podařilo tak nějak omezit plastová brčka a jednorázové nádobí. To bylo slávy, pamatujete? Nicméně to, co se zakázalo, to se nahradilo papírovými, popřípadě jinými pofidérně tzv. ekologickými alternativami. A tak zatímco malichernou unijní bitvu s plasty odnesla brčka, na jiné plastové věcičky se zapomnělo. Proč? Byl by to příliš velký zásah do nákupních zvyků průměrného spotřebitele. Bez brčka se snadno obejdeme. Ale dokážeme se obejít bez plátkového sýra bez toho, abychom eliminovali plastové obaly?
5 plátků sýra v plastu
Ano. Průměrné plastové balení plátkového sýra obsahuje 5 (někdy i o něco málo více) plátků sýra. Jeho kvalitu ponechme stranou. Cena obalu zde bude s největší pravděpodobností vyšší, než cena těch několika plátků šizeného sýra. Připadá vám to jako nesmyslné plýtvání? Je. A mělo by se s tím něco udělat? Mělo. Jenomže ono to není tak jednoduché.
Plastové obaly jako jediné řešení?
Jde o to, že firma, která vyrábí sýry, balí je po několika plátcích do plastového obalu a prodává je po celé Evropě, prostě nedokáže tak rychle změnit obalovou technologii na jinou i kdyby snad chtěla. Ponechme stranou otázku, do čeho by měla firma těch několik plátků balit, protože to do hry vstupují hygienické předpisy. Ano. Takový mlékárenský koncern může zvolit bioplast. Ten je však dražší než konvenční plast (a mimochodem je nerecyklovatelný a pro mléčné výrobky složitě použitelný) a sýry by firma musela zdražit, což by naštvalo zákazníka.
Sýrový greenwashing
Chce-li tedy koncern pokračovat v prodeji několika plátků baleného sýra po celé Evropě, nemá momentálně jiné řešení, než v duchu marketingových pouček tvrdit, že jeho obaly jsou recyklovatelné (byť jsou většinou složeny ze dvou materiálů a potištěny), sýr je vyráběný udržitelně a přihodit dalších pár environmentálních klišé odvolávajících se na snižování toho či onoho... a mlhavou budoucnost. Tak, jako například výrobce sýrů Madeta, který říká, že: „Nový obal Madelandu je tvořen z 93 % z tzv. mono plastu, tedy jednosložkového plastu, který lze lépe recyklovat. Obal navíc obsahuje mnohem méně plastu než jeho předchůdce, tímto krokem Madeta ušetří ročně až 18,7 tun plastu, přesněji PET/PE." Z neopatrně napsaného textů jasně vyplývá, že výrobce ušetří za nákup skoro 20 tun plastu. Skvělé.
Vzhledem k tomu, že většina potravinářského zboží je prodávána zabalená z regálů, může být řešením masivnější podpora starého dobrého pultového prodeje na váhu a balení do papíru. Tady ale do hry vstupuje další hráč (vyjma změny výrobních postupů). Koncový prodejce, tedy supermarket pro kterého by tato změna znamenala nutnost změny uspořádání prodejen. A bavíme-li se o celé Evropě, jedná se o statisíce prodejen. Navíc se čím dál silněji prosazuje rozvoz nákupů (rohlík.cz apod.), který bez takového balení zatím nedokáže existovat. Takové změny nejsou výrobci a prodejci schopni z důvodů astronomických nákladů. A dokud bude spotřebitel preferovat pohodlný nákup v supermarketech, kam si dojede autem, nemají producenti sýrů zásadní potřebu nic v současnosti měnit. Pouze změnit rétoriku, využít marketing a řešení, díky kterému by nebylo nutné vyrábět a následně likvidovat tuny plastových obalů, odsunout do budoucnosti. A jen tak na okraj, obrázek o velikosti této kategorie (tedy balené plátkové sýry) si z mizerně zásobených českých obchodů vůbec nedokážeme udělat.
Ono tisknout na obaly (nejen) balených plátkových sýrů zbytečné informace o tom, že je obal recyklovatelný, je snadné. Začít učit nás supermarketové spotřebitele si takto neudržitelně balený produkt kupovat, a nabídnout alternativu, je pro současné manažéry zcela nepředstavitelné. Bohužel.
