Fanklub jednorázových kelímků


Budeme si zde povídat o miliardách kelímků na jedno použití. Kolik že se takových kelímků denně na světě použije a ihned vyhodí? Je to vlastně nespočitatelné. Ale pro představu: spočítejte si, kolik kelímků použijete denně vy, a vynásobte to třeba miliardou. Nebo dvěma. Nebo třemi. Antistatistickou oklikou tak získáte přibližný obrázek o čem je řeč. Střízlivý odhad se celosvětově pohybuje ve stovkách miliard ročně.


Papírové kelímky s vrstvou polyetylénu nelze v ČR recyklovat.

Buďme k nápojovým kelímkům fér a věnujme jim stejnou pozornost, jako plastům v mořích, jednorázový dětským plenkám a ostatním, mediálně slavnějším, projevům našeho života. Souhlasíte?


Jednorázové kelímky - mnohonásobný problém

Jednorázové kelímky si zjednodušeně můžeme rozdělit na plastové a papírové. Zapomeňme na intelektuální diskuze o tom, které z nich jsou méně škodlivé pro tzv. životní prostředí. Nebo které z nich jsou (nedejbože) ekologičtější—žádný jednoúčelový obal nemůže být z principu ekologický. Oba jsou neřádi a jejich bezmyšlenkovitému používání bychom se měli naučit předcházet. Papírové kelímky původně vymysleli staří Číňané. Kelímky, jak je známe dnes, se objevují někdy od roku 1907. Tehdy byly preferovány z důvodů obav z bacilů na veřejně používaných skleněných nádobách – skleničkách. Ostatně jednoúčelovost a hygiena spolu jdou ruku v ruce dlouhá léta. Vzpomeňme na papírové kapesníčky nebo plenky.


Ten nejlepší papír na jedno použití

Aby papírový kelímek splnil všechna očekávání a požadavky, musí být vyroben z přírodní celulózy – tedy zjednodušeně řečeno ze stromů. A ještě jinak řečeno: pro výrobu kelímků na jedno použití se používá ten nejlepší materiál (podobně jako k výrobě nápojových kartonů). Tento vysoce kvalitní (někdy se mu říká i panenský) materiál by bylo možné samozřejmě recyklovat, kdyby... kdyby nebyl obalen vrstvou vosku. On to ale není vosk, jak se mylně domníváme. Je to polyetylén (každý kelímek ho obsahuje zhruba 5 %).Tedy syntetický plast, který zajišťuje na jedné straně odolnost proti prosáknutí a na straně druhé nemožnost recyklace. (Recyklace možná je, avšak pouze na specializovaných linkách, které v Evropě nejsou běžně k dispozici. Je třeba velmi komplikovaně oddělit papír od plastu – a mimo to je třeba zavést separovaný sběr). Z toho je členům fanklubu naprosto zřejmé, že všechny ty papírové kelímky od kávy (čaje, piva a kdoví čeho ještě) končí buď na skládkách nebo ve spalovnách. Nic jiného s nimi prozatím udělat neumíme a jak se zdá, ani nechceme. K tomu je ještě nutné připočítat miliardy plastových víček (nejčastěji z polystyrenu), které stejně jako kelímky končí v odpadkových koších. Přitom polystyren je běžně recyklovatelný materiál. Pravda, kelímky se recyklují na několika linkách v Anglii. Ale k této recyklaci se dostane naprosto zanedbatelné množství použitých kelímků.

Věčné fňukání nad množstvím jednorázových kelímků na nápoje nezastavíme tím, že se budeme snažit vyrábět ekologické jednorázové kelímky. Ale tím, že je nebudeme používat.

Ačkoli spolu jdou mrhání kvalitním materiálem a produkce odpadu ruku v ruce, řetězce prodejců kávy, pivovary a ostatní tento fakt přehlížejí. Nebo (buď úmyslně nebo z naivity) nabízejí různé kompostovatelně-rozložitelné alternativy. Prodejci kávy "s sebou" jsou na existenci papírových kelímků bytostně závislí. Pivovary, popřípadě jiní prodejci nápojů nikoli. Nicméně se nic neděje. Bojujeme proti plastovým taškám (které je možné znovu použít i recyklovat), ale kelímky nic. Popřípadě se chlácholíme nesmysly, jako je třeba TENTO. Přitom se již objevují pokrokové řetězce, které na kávu, kterou natočí do přineseného kelímku, dají zákazníkovi slevu. A sleva dokáže hodně, viďte? Což je naprosto ideální způsob, jak nás, zákazníky přimět k tomu, abychom používali znovupoužitelné kelímky a snížili tak množství odpadu. A věřte, že hovoříme o astronomických číslech. Jen v sousedním Německu se za den vyhodí přes 3 milióny kelímků. V Británii se jich za rok vyhodí kolem 3,5 miliardy. V USA jdou tato čísla v miliardách ještě výše. No nic, jsou to jenom čísla. A kelímky.


Žádný jednoúčelový obal vlastně nemůže být nazýván ekologickým. I kdyby byl recyklovatelný, kompostovatelný a rozložitelný zároveň.

A co ty plastové jednorázové kelímky?

Plastové kelímky jsou stejní prevíti jako jejich papírovo-polyetylénoví bráškové. Většinou jsou vyráběny z polystyrenu, avšak objevují se i kelímky z PETu a v poslední době i z tzv. biomateriálů, které slibují kompostovatelnost. Recyklovatelnost polystyrenu stojí za tím, že ti moudřejší z nás aspoň odhazují tyto kelímky do kontejneru na plast. Bohužel, recyklovatelnost těchto kelímků není na kelímcích zřetelně vyznačena, takže většinu z nich nakonec stejně hodíme do odpadkového koše a pak spálíme nebo uložíme na úrok na skládku. Kromě toho je možné, že při nalití horké tekutiny do některých druhů plastových kelímků, se do ní mohou uvolňovat chemické látky.