Kam nás dovede udržitelná architektura?
- před 23 hodinami
- Minut čtení: 3
Že je titulek článku hloupost? Ne tak docela. Developerské projekty vznikají podle jednoho schématu jako přes kopírák. Ne, nemám na mysli ty aspekty developerské činnosti, které spadají spíše do oblasti trestního práva. Chci se zaměřit na jejich negativní vliv na naše chápání, co je to udržitelné, ekologické a za jakou cenu. Také jste četli billboardy a reklamy na nové železobetonové bydlení „v srdci přírody“? Nebo „uprostřed zeleně“. Zní to tak krásně. Někdo se zadluží do konce života, aby bydlel v srdci přírody v centru zeleně. Gratulačka.
Betonový sarkofág
Každý den mizí pod betonem hektary půdy, ze které by bylo možné při špetce dobré vůle alespoň část využít k původnímu účelu. Tedy jako místa pro život. Může zde růst zeleň. Žít hmyz. Jinak řečeno, může zde existovat alespoň nějaký ten ekosystémek. Jen pro představu, v České republice se dlouhodobě zastaví a zabetonuje kolem 10 až 15 hektarů půdy denně. Výstavbu bytů, kanceláří nebo skladových hal zastavil nelze. Omezit rovněž ne. Vždyť všude je tolik místa, které je možné zastavět – rozuměj zabetonovat – a vydělat na tom A tady je jádro problému. Beton. Ponechme stranou, že výroba betonu je globálně odpovědná za nějakých 7 % emisí. Odhadem 10 % globální spotřeby vody. Že jeho výroba spotřebuje tuny písku, štěrku a vápence, což poškozuje krajinu, mění říční ekosystémy a způsobuje nebezpečnou erozi. Ptejme se, jestli s tímhle zlatým grálem stavebního materiálu dokážeme smysluplně zacházet. Což neumíme. Developerské firmy využívají beton (potažmo kamení, štěrk) jako univerzální řešení. Okolí staveb pokryjí betonem, dlažbou (což jen zvyšuje akumulaci tepla) a tu a tam zasadí strom. Většinou nějaký odolný druh, který přežije i atomový výbuch.
Během slunečného dne se povrch tmavého asfaltu nebo šedého betonu dokáže rozpálit na 50 °C až 70 °C. Tuto energii pak beton vyzařuje celou noc. Rozdíl teplot mezi zabetonovaným centrem města a nedalekým parkem tak v noci může být až 10 °C.
Masaryčka – udržitelná vize budoucnosti
A pak, k dokonání svého rozporuplného díla postaví zelené střešní terasy, aby budova splňovala přísné „ekologické certifikace“. Krásnou ukázkou tohoto přístupu je nová Masaryčka v Praze. Nedokážu posoudit architektonickou hodnotu budovy, ta je pro obyvatele města spíše otázkou vkusu. Aby stavba působila moderně a udržitelně, má kaskádovité střechy a v nich zeleň. Jenomže běžte se podívat na prostor před ní. Uvidíte masivně vybetonované a vydlážděné náměstí. Novodobou městskou pustinu jak z katastrofického filmu, ze které sálá horko a kde jako komické alibi funguje pár vodotrysků. Developer (myslím, že Penta) zde sice po kritice nechal do dlažby vsadit několik platanů (které mají kořeny ukryté ve speciálních podzemních kořenáčích), ale je to tristní výsledek. Namísto živé městské čtvrti s přirozeným parkem vznikla obří vydlážděná plocha, kde stromy hrají až druhořadou roli doplňků utopených v šedi developerské vize městského ekosystému.
Kus přírody? V žádném případě!
Procházíte-li se pražským Karlínem kolem nově postavených budov, pak si není možné nevšimnout trendu, kdy developeři nahrazují hlínu štěrkem. Kolem budov, kde by jeden běžně očekával záhony, trávníky a stromy, uvidíte výjevy jak z dystopického filmu. Zákoutí kolem budov jsou sice osázena nenáročnou zelení, ale ta roste pod vrstvou štěrku. Je to smutný pohled. Velmi smutný pohled do budoucnosti, kam nás developeři směřují.
Kořenový systém dospělého dubu může v zemi zabírat plochu o průměru až 30 metrů a držet pohromadě stovky tun půdy. Když developer strom nahradí betonem a „stromkem v podzemním kořenáči“, zničí systém, který krajinu přirozeně chránil před suchem i bleskovými povodněmi.
Štěrkové záhonky mají svá opodstatnění. Jaká? Má jít o hospodaření s dešťovou vodou. Voda se ihned vsakuje do půdy. Vrstva prý funguje i jako izolace. Brání slunečním paprskům, aby vysušovaly hlínu, takže rostliny potřebují mnohem méně zalévání. Moderní krajinářská architektura je prosazuje i jako mnohem ekologičtější a odolnější alternativu ke klasickému trávníku. Trávník v městském horku bez masivního zalévání uschne a z hlediska biodiverzity je to zelená poušť. Jak pádné jsou tyto argumenty ať si každý posoudí sám. Jde v principu o to, že příroda tak, jak ji známe, ustupuje poznatkům a nápadům, které zjevně sledují zcela jiné zájmy.
Ne, nikdo nechce developerům vyčítat jejich snahu o to stavět udržitelně. Ať už to v jejich podání znamená cokoliv. Všechny ty vychytávky v interiérech budov k něčemu budou (tedy s ohledem na to, jak dlouho takové stavby vydrží stát). Hospodaření s dešťovou vodou, rekuperace... je toho opravdu hodně, co dokáže udělat ze železobetonového monstra ekologicky udržitelný projekt. Ruku na srdce, bude se nám chtít žít ekologicky a udržitelně v krajině vyplněné betonem, dlažbou a štěrkem?
Na celém světě se ročně spotřebuje zhruba 30 miliard tun betonu. To je tolik, že by to stačilo na postavení zdi vysoké 20 metrů a tlusté 1 metr kolem celé zeměkoule. Každý rok. Hezké, viďte?
