Nejlepší reklamní nosič: odnosné tašky

Obchodní řetězce velmi často zneužívají environmentální témata vcelku trapným způsobem. Na plastových i papírových odnosných taškách. Jak plastové, tak papírové tašky se pro ně staly reklamním nosičem. Prostorem, kde řetězce sdělují světu svůj ekologický přístup, lásku k přírodě a podobné fráze.

O jednorázových taškách – ať už papírových nebo plastových – se toho napsaly mraky. Pravdou je, že ve většině případů nejsou vůbec zapotřebí. Jedná se totiž o jednorázový obal. Nezáleží přitom na tom, zda je či není recyklovatelný. Vyrobit se musí tak jako tak. Zátěž tedy vzniká už při výrobě – a dokonce ještě před ní, při těžbě surovin a výrobě materiálu. Konec krátkého životního cyklu je pak často jen zbožným přáním.

Navíc se za tašky platí, takže už se jedná o regulérní zboží. Stejně jako si kupujete rohlíky, salám nebo cukr, koupíte si i tašku. A na ní nápis, který – řečeno jednoduše – dezinformuje. Marketing využívající odnosné tašky je bez diskuzí formou greenwashingu, který spoléhá na nízkou míru informovanosti spotřebitele.

Odnosná taška je zboží, jako kterékoliv jiné. Navíc i reklamní nosič.

Kdysi dávno řetězce rozdávaly plastové tašky zdarma. Zákazníci si je brali jako smyslů zbavení. V té době to pro řetězce představovalo náklad. Tašky se musely vyrobit a někam dopravit, a přesto se rozdávaly bezplatně. Pak ale lidstvo vyhlásilo plastům válku. Řetězce velmi chytře přišly s řešením: tašky se už nebudou rozdávat, protože to je neekologické a neudržitelné, ale budou se prodávat. Tím se problém s náklady elegantně vyřešil. Po krátkém intermezzu, kdy se roztomile diskutovalo o tom, zda je ekologičtější taška plastová nebo papírová – a ukázalo se, že rozdíl není tak zásadní, jak se tvrdilo – se tašky prodávají dál. Plastové i papírové.

Environmentálně cílené nápisy na jednorázových obalech jsou přinejmenším směšné.

Marketing přišel se zlepšovákem. Geniálním. Začali totiž odnosné tašky využívat jako reklamní nosiče, jejichž prostřednictvím šíří své pozitivní myšlenky o ekologii, udržitelnosti, lásce k přírodě a kdo ví čem ještě. Proč psát na tašku, která je zjevně produktem na jedno maximálně dvě použití – tedy už z podstaty věci neekologická – něco o tom, že chrání přírodu?

Výroba z recyklátu se od běžné výroby liší jen ve vstupní surovině. Ostatní zátěž zůstává stejná.

Někdo může namítnout, že plastové tašky jsou vyrobené z recyklovaných plastů. Nebo že ty papírové vznikají z recyklovaného papíru. Budiž. Ale jsou snad díky tomu výrazně příznivější pro životní prostředí? To, že byly – pokud opravdu byly – vyrobeny z recyklátu, nic zásadního nemění. Musely se vyrobit. Rozdíl je pouze ve vstupní surovině. Veškerá ostatní zátěž zůstává stejná: energie, doprava, výroba i následný odpad. Stejně jako absurdita jednorázového obalu.

Podobně je to s tvrzeními o „certifikovaných materiálech“. Výrobce za certifikaci zaplatí a splní určité formální požadavky. Více než k reálnému zlepšení situace ale tyto certifikace často slouží k marketingovým účelům.

Podíváme-li se na celou věc trochu pozorněji, nelze přehlédnout, že řetězce velmi dovedně využívají nálady ve společnosti pro komunikaci environmentálně pozitivních sdělení. Výkřiky o omezení jednorázových tašek se postupně utopily v legislativním balastu a vítězové nejsou ti, kteří chtěli snížit množství zbytečného odpadu. Vítězové jsou ti, kteří tento odpad dál vytvářejí.

---