Lhostejno, jaký jsme kdo měli názor na nošení roušek nebo respirátorů během pandemie. Někdo v ně bezmezně věřil, někdo je bral spíše jako psychologickou připomínku nebezpečí. Tak nebo tak se na světě dostaly do oběhu miliardy roušek a respirátorů. V principu jednorázových hygienických pomůcek, které se staly jedním z pilířů záchrany před virem. O tom, jak by se měly roušky a respirátory likvidovat, si můžete přečíst ZDE. Většina soudných lidí si uvědomovala, že rouška nebo respirátor je svým způsobem infekční odpad. Tedy něco, s čím je záhodno zacházet obezřetně a ohleduplně k okolí. Nevím, „kolik mrtvých roušky a respirátory zachránily“. Ale vím, že se z roušek a respirátorů stává něco, co se povaluje po našich městech téměř na každém kroku. Položme si otázku, dokáže část z nás díky své všeobjímající ignoranci a blbosti udělat z původně užitečné pomůcky další problém? Stejně, jako se to podařilo v případě plastů? Obávám se, že ano.
Před nedávnem jsme vytáhli globálně do boje proti plastům. V první linii stáli bruselští úředníci a do svých pomyslných houfnic ládovali jednu dum-dum směrnici za druhou. Zakazovali, omezovali. Lidé na celém světě demonstrovali. Nevěděli přesně za co, ale v jednotě je síla. Tihle lidé si neuvědomovali, že plastů se zbavit nelze. Že právě díky nim si všichni můžeme žít tak pohodlně a levně. Umělé hmoty – jak bychom měli správně česky plastům říkat – jsou geniálním vynálezem. To, co se z nich stalo, není jejich vina. Plasty nemají nožičky, aby utekly a naskákaly do moře. Nemají ručičky, aby utíkaly z kontejnerů a schovávaly se v přírodě. Nemají ani hlavičky a v nich mozečky, kterými by mohly vymýšlet, jak poškozovat životní prostředí. Plast je materiál, který je zcela a úplně závislý na tom, jak s ním my lidé zacházíme. Ty demonstrace a palba směrnic a zákazů tak vlastně nebyly namířeny proti plastům, ale proti nám samotným. Jen jsme to nezaregistrovali.
S rouškami a respirátory je to podobné. Velmi dobře nám posloužily v těžkých časech. Byly levné, praktické. Bez nich bychom byli v mnohem složitější situaci. A namísto toho, abychom s nimi potom, co doslouží, zacházeli s rozumem, ti blbější z nás je pohazují, kde je napadne. A teď si představte, že se do volné přírody dostane několik miliard použitých roušek a respirátorů. Během transportu s nimi pár kontejnerů spadne do moře. Začnou se objevovat na plážích, v lesích. Ostatně už teď se tam běžně povalují. Zanedlouho se na sociálních sítích objeví alarmující příspěvky a dojemné obrázky zvířat zamotaných do úchytů. Zvedne se další emotivně vypjatá vlna hysterie. Možná se bude opět demonstrovat. Pokud přijde další vlna pandemie, nebude možné roušky zakázat, viďte? A zákaz je to jediné, na co se odpovědné instituce zmůžou. A budeme v p... A pokud již další vlna pandemie nedorazí, zbude nám po pandemii další zbytečně vytvořený problém.
Vím, lidé by se neměli škatulkovat. Je to politicky nekorektní. Ale pokud vím, nazvat blbce blbcem ještě trestné není. Otázka je, jak blbce správně definovat. V tomto případě je to jednoduché. Je jím každý, kdo není schopen roušku nebo respirátor odhodit tam, kam patří. Tedy aspoň do odpadkového koše.
(mhb)
Comments