Významné nehody jaderných elektráren

I když všude se mluví a píše o zvyšování podílu ekologických, udržitelných a všemožně zelených zdrojů energie, zároveň se vydatně plánuje posílení infrastruktury jaderných elektráren. Díky nim – pokud se v budoucnu podaří je rovněž prohlásit za ekologické/udržitelné – už ty stávající nebudou potřeba. O tom, že jaderná energetika není žádná selanka jsme se už mohli mnohokrát přesvědčit. O několika významných nehodách jaderných elektráren si můžete v krátkosti přečíst v tomto článku. Více na téma odpadů jaderných si pak můžete přečíst na stránce radioaktivní odpady na tomto webu.

Nejznámější nehody jaderných elektráren

11. března 2011 – Japonsko (Fukušima) 

Elektrárna byla poškozena zemětřesením a s ním spojenou vlnou tsunami. Předpokládá se, že skutečné škody se v současnosti tají a vyjdou najevo až za několik let. Více ZDE.

30. září 1999 – Japonsko (Tokiamura)

Již druhá havárie této elektrárny (první někdy v roce 1997). Nekvalifikovaný personál nedopatřením odstartoval nekontrolovatelnou řetězovou reakci, která skončila výbuchem. 

26. dubna 1986 – Ukrajina (Pripjať)

Legendární Černobylská havárie, která světu ukázala, že (tehdejší) Sovětský Svaz je skutečnou jadernou velmocí - a to ve všech oblastech. První, kdo zaregistroval něco podivného ráno 28. Dubna, byli Švédové, které vyděsila abnormální úroveň radiace. Později Kreml vyšel s pravdou ven. Sovětští jaderní experti přetlakovali reaktor parou a ten vybuchl (nutno připomenout, že k nehodě nedošlo při běžném provozu, ale během plánované odstávky, kdy obsluha ignorovala bezpečnostní opatření). Podle Greenpeace stály hrátky s tlakem páry 650 000 životů (Ruské zdroje uvádějí 50 ihned a dalších 10 000 v průběhu dalších několika let), o dlouhodobých následcích nemluvě. Radioaktivní mrak se tehdy díky příznivým větrům přehnal přes celou Evropu. Černobylská havárie je považována za největší v dějinách čtvrtstoletí jaderné energetiky. Animaci mraku nad Evropou si prohlédněte ZDE. 

28. března 1979 – USA (Pensylvánie)

Po Černobylu asi druhá nejzásadnější jaderná nehoda, která se nestala horší jen díky jiné technologii, než používali Sověti. Říká se, že spořílci, kteří chtějí ušetřit na daních, spouštějí 2. blok jaderné elektrárny Three Miles Island o něco dřív. Spekulace tvrdí, že možná i díky tomu (a souhrou dalších nešťastných náhod) dochází k poruše na chladicím systému a jádro se začne tavit. Naštěstí, na rozdíl od Černobylu, se s úbytkem chladiva výkon reaktoru snižoval. Následuje havárie. Podobně jako Sověti i Američané se zpočátku snaží věc ututlat. 

7. října 1957 – Anglie (hrabství Cumbria)

Havárii způsobily nedostatečné bezpečnostní předpisy a rutina. Při manipulaci s palivem (při výrobě plutonia) tu a tam dochází k únikům energie. To však byla v té době rutinní potíž a vycházelo se z předpokladu, že na druhý den ráno bude vše v pořádku. Jednoho dne však nebylo a v reaktoru vznikl požár. I Britové o události veřejnost oficiálně informují až několik dní po havárii. Vláda dokonce váhá s evakuací obyvatelstva z postižené oblasti. Tato havárie v dřevních dobách jaderné energetiky stála život pravděpodobně až 1000 lidí a z radioaktivního mraku se díky jihovýchodním větrům mohla radovat i kontinentální Evropa.

12. prosince 1952 – Kanada, provincie Ontario

Technik nastavil regulační tyče do plně vytažené polohy, čímž nastavil štěpení uvnitř reaktoru elektrárny Chalk River na maximum. Nouzové zapuštění tyčí zpět selhává a stejně tak i nápad snažit se hasit vznikající problém vodou. Tyče změnou žáru popraskají a situace se odborníkům vymyká kontrole a následuje záplava elektrárny a kontrolního stanoviště několika miliony litrů kontaminované vody. Jaderná havárie je na světě, ale oficiální místa se postarají o dokonalé zatajení (zatím nejlepší v dějinách jaderných havárií) a celá věc se dostane na veřejnost až po několika letech, kdy už není možné přesně určit počet obětí a výše škod.

Krom toho samozřejmě došlo i k mnoha menším poruchám, které se podařilo ututlat, popřípadě nebyly příliš mediálně zajímavé. 

Jaderné patálie v bývalém Československu

Ani v někdejší Československo se nukleárním karambolům nevyhnulo. 22. února 1977 se v Jaslovských Bohunicích při výměně palivového článku dostal silikagel (absorbér vlhkosti) do tzv. „distančních mřížek“. Tím se narušil proces chlazení reaktoru a následné lokální přehřátí způsobilo tavení a propálení roury „potrubí těžké vody“ moderátoru. Těžká voda tak pronikla částečně i do sekundárního okruhu. A to už byl závažný problém.

​​Jen díky duchapřítomnosti a odvaze dvou zaměstnanců této elektrárny bylo zabráněno další havárii začátkem ledna 1976, kdy začal z reaktoru unikat CO₂. Jednalo se o mechanickou závadu a dva dotyční uzavřeli otevřený palivový kanál, kterým plyn unikal. Po vzoru ostatních i naše veřejná místa oba incidenty po dlouhou dobu utajovala. Více o této události si přečtěte ZDE.

---