TŘÍDĚNÍ ODPADU.CZ

„Návrat k normálu“. Čteme, slyšíme. Tak trochu to evokuje otázku, co to ten normál je. Cynik by poznamenal, že se lidstvo zřejmě opět jednou nedokázalo poučit víc, než jen v míře nezbytně nutné. Za posledních několik měsíců jsme na vlastní oči i uši museli zaznamenat – především ve městech – jak útlum našich ekonomicky motivovaných aktivit umožnil tzv. přírodě návrat do míst, odkud je neustále vyháněna (ano, i v rámci její ochrany, jak tomu říkáme). Ráno ptáci vyváděli jak pominutí. Na neposekaných trávnících začaly růst kytky. Začal se vracet hmyz. Vzduch byl znatelně čistější a dýchatelnější. Jinak řečeno dostali jsme takovou „ochutnávku“ toho, jak málo stačí, abychom té přírodě pomohli i jinak, než věčným žvaněním o její ochraně. A ještě jinak řečeno, strach nás nakrátko přinutil zcela změnit svoje chování. Jenomže jakmile jsme získali pocit, že už se není čeho bát, chceme se vrátit co nejrychleji zpět k „normálu“. Nasednout do aut, vytáhnout z hangárů letadla, spustit naplno všechny stroje a začít opět nakupovat, aby naše nákupy tenhle systém opět začaly pohánět. Přiznám se, nikde jsem nezaznamenal žádnou zásadnější sebereflexi. Uvědomění si inspirace, která by mohla tzv. životní prostředí zlepšit. Zaznamenávám jen znovuprobuzenou chamtivost, vyžadovanou zákony ekonomiky, která je právě na těchto zákonech chamtivosti dost nešikovně a krátkozrace vystavěna. Nijak zásadní ponaučení se nekonalo. Snad jen ty roušky, viďte? Takže zpět do nenormálního normálu.