Kadmium bylo odhaleno někdy v roce 1871 v Německu. Je to toxická látka a ať chceme nebo ne, vyskytuje se v těle každého z nás. Množství její koncentrace v těle je určující pro to, jak se kadmium jednou podepíše na našem zdraví. A piště si, že se dříve nebo později to udělá. Běžný člověk nosí v těle přibližně 50mg této látky. U kuřáků – aktivních i pasivních – je toto množství samozřejmě vyšší. Kadmium je nebezpečný kumulativní jed.
Lékař vám o něm řekne nejspíš toto: „vstřebáním do krevního oběhu se kadmium naváže na albumin (protein geneticky kódovaný). Ten je takto vázaný dopraven do jater, kde stimuluje syntézu proteinu metallothioneinu (tento protein je opět geneticky kódovaný). Komplex kadmium – metallothionein je přepraven do ledvin a filtrován v glomerulech, ale je reabsorbován v jiné části ledvin (proximal tubules). Kadmium-metallothionein komplex je pak degradován zažívacími enzymy (opět kódovanými geneticky), které oddělují z komplexu kadmium a to je pak vylučováno močí. Jedná se o složitý proces, na který není lidský organismus ideálně vybaven. Pokud se v ledvinách vyskytne větší množství kadmia, než je vylučovací systém ledvin schopen zpracovat, může se objevit problém a ledviny jsou chronicky poškozeny.“
Ať už to znamená cokoli je jasné, že s kadmiem to nemá náš organismus snadné.
Kadmium vstřebáváme plícemi a vylučujeme ledvinami. Je tedy jasné, že tyto dva orgány jsou kadmiem nejvíce ohroženy. Chronická otrava kadmiem (nejedná se o okamžitou otravu, ale právě o dlouhodobé hromadění této látky v těle) se může projevit (mimo jiné) poškozením ledvin, zvýšením bílkovin v moči. Snižováním obsahu vápníku v těle, osteoporózou, bolestmi kostí. Dále pak rakovinným onemocněním plic nebo prostaty. U mužů může být příčinou poškození varlat a neplodnosti. A v neposlední řadě může tato látka v těle být příčinou dny, rozedmy plic či ztráty čichu. O ekzémech, vyrážkách a alergiích nemluvě. Mnoho z těchto symptomů se může u člověka objevit i po dvaceti letech postupného ukládání kadmia v těle.
Kadmium je v první řadě geologickým produktem. Běžně je součástí mnoha hornin, které se procesem zvětrávání rozpadají, aby se následně staly součástí půdy. Působením přírodních pochodů se kadmium dostává do bažinatých půd, tudíž rostliny, které v takovém prostředí žijí vykazují větší množství této látky. Tak se kadmium dostává i do lidského potravního řetězce. Více o výskytu kadmia v potravinách naleznete ZDE. Šíření kadmia půdou, ze které se vstřebává do našich potravin, způsobuje zvýšenou koncentraci například v bramborách a obilninách, která jen roste jejich dalším zpracováním. Proto je dobré kontrolovat příjem pečiva a mouky. Statisticky nejvýznamnějšími zdroji jsou však brambůrky, kakao, špenát a rýže. To alespoň tvrdí výzkum českého Státního zdravotního ústavu. Významným zdrojem kadmia je i cigaretový dým (nicméně tabáková rostlina pouze absorbovala kadmium z půdy). Je tedy jasné, že kuřáci (popřípadě lidé dlouhodobě se zdržující v zakouřených prostorech), jsou vystaveni všem následkům kontaminace kadmia mnohem více.
Lidskou činností se kadmium vyskytuje v mnohanásobně zvýšené koncentraci v blízkosti metalurgických zařízení (má velmi nízký bod varu a je proto používáno při pokovovacích procesech), tepláren a elektráren spalujících fosilní paliva. A samozřejmě v okolí silnic a dálnic. Mimo to se kadmium samozřejmě uvolňuje při běžném spalování domácího odpadu (v kamnech). Je obsaženo v NiCd bateriích, pájkách. Ovšem kadmium, jako velmi používané v metalurgických procesech, se může objevovat i v metalurgicky upravených kovových předmětech (ochranná pokovení).