Ekologické katastrofy: řeka Cuyahoga
Americké řece Cuyahoga ve státě Ohio se přezdívalo „Burning River“ (hořící řeka). Několikrát ve své historii vinou silného znečištění hořela. Poprvé byl požár zaznamenán v roce 1868. A naposledy v roce 1969. Celkem řeka hořela nejméně... třináctkrát.
Cuyahoga protéká severovýchodním Ohiem (mimo jiné městem Cleveland) a ústí do Erijského jezera. Když se během 19. století Cleveland proměnil v důležité průmyslové centrum, začaly podél břehů řeky vznikaly továrny, ocelárny, rafinerie a loděnice. Vodní tok poskytoval dopravní cestu, prostor pro průmyslové provozy... a zdánlivě nekonečnou možnost, kam vypouštět odpadní vody. JInak řečeno, podniky na jejich březích si z řeky udělaly odpadní stoku. Byly do ní vypouštěny průmyslové odpady, ropné látky, kaly, splašky i nejrůznější plovoucí nečistoty. Na hladině se hromadil olej a další hořlavé látky. (Nejen) Amerika tehdy zažíval boom průmyslu a životní prostředí bylo to poslední, co by průmyslníky zajímalo. V podmínkách, kdy řeka obsahovala velké množství chemikálií, tuhých odpadů a kdo ví co ještě, stačila jiskra a znečištěná voda se mohla proměnit v hořící atrakci.
Stačí jiskra a řeka Cuyahoga začala hořet
Pokud si myslíte, že řeka nemůže hořet, protože je v ní voda, jste na omylu. I když, technicky vzato, nehoří voda, ale to, co je v ní, nebo to, co se z ní uvolňuje. Takže když řeka začne hořet, musí být opravdu plná všemožných svinstev, viďte?
Poprové Cuyahoga začala hořet už v roce 1868. Pro velký úspěch a absenci jakékoliv sebereflexe další požáry následovaly v letech 1883, 1887, 1912, 1922, 1936, 1941, 1948 a 1952. A nelze vyloučit, že požárů bylo mnohem více. Na místě je předpoklad, že ty menší se nikdo neobtěžoval zaznamenávat. A je na místě podotknout, že většina snah o nápravu byla motivována spíše bezpečnostní lodní dopravy a průmyslu na březích. Ne snahou o ochranu nějakého ekosystému... který ostatně v okolí řeky kolaboval.
Břehy řeky byly po celé desítky kilometrů řečiště bez života a voda měla konzistenci řidšího asfaltu. Ani utopit by se v ní nedalo.
Požár, který změnil dějiny
V neděli 22. června 1969 vzplála Cuyahoga opět. V blízkosti železničních mostů se nahromadily plovoucí nečistoty obalené ropnými látkami. Pravděpodobným zdrojem vznícení byla jiskra z projíždějícího vlaku. Samotný požár byl vlastně jen malý. Hořel přibližně půl hodiny a poškodil především železniční konstrukce. Na rozdíl od některých předchozích požárů nezpůsobil rozsáhlé materiální škody. V době, kdy k němu došlo, nešlo ani o událost, která by okamžitě otřásla celou Amerikou. A i místní noviny mu věnovaly jen okrajovou pozornost.
Jenže už v srpnu 1969 požáru ráčil požáru věnovat svou ctěnou pozornost renomovaný časopis Time. Článek pomohl dostat příběh Cuyahogy k celonárodnímu publiku. Ponechme stranou to, že fotografie z časopisu nebyla z posledního požáru, ale z toho v roce 1952. Šlo o to, že díky článku v Timesech se o bídném stavu řeky (a Cuyahoga nebyla jedinou) dozvěděla široká veřejnost, do té doby si užívající výdobytků průmyslu, technologických objevů a konzumního života.
Špína kam se podíváš
Po celých Spojených státech se do vodních toků a přístavů dostávaly ropné látky a odpadní vody a průmyslové znečištění. Hořlavé skvrny na hladině nebyly v tehdejší době ničím nevídaným. Případy vznícení řek z té doby jsou zdokumentované i na jiných řekách. Například Rouge River v jihovýchodním Michiganu.
Problém nebyl jen v tom, že voda mohla začít hořet. Ropné látky a průmyslové odpady poškozovaly vodní ekosystémy, zhoršovaly podmínky pro život ryb a dalších organismů a ohrožovaly také využívání vodních zdrojů. U Cuyahogy se znečištění přenášelo až do Erijského jezera, které se už v polovině 20. století potýkalo s vážnými ekologickými problémy.
Řeka nemusí hořet, aby bylo zjevné, že je kontaminovaná. Samotný požár už pak je jen nechutným spektáklem.
Navíc zhruba ve stejném období došlo u kalifornské Santa Barbary k rozsáhlému úniku ropy do moře. I ten přispěl k celonárodnímu procitnutí. Už v roce 1970 zahájila činnost federální Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA). O dva roky později byl přijat již zákon Clean Water Act, který posílil federální rámec pro kontrolu vypouštění znečištění do vod.
V následujících desetiletích se díky investicím do čištění odpadních vod, přísnějším pravidlům, kontrole průmyslových výpustí a dlouhodobým sanačním projektům podařilo stav řeky výrazně zlepšit. A vidíte, dnes se v Cuyahoze koupou lidé a žijí zde ryby.
